Jarmil Koloušek na Pádu

Jarmil vyzkoušel již všechny rybolovné techniky od klasické položené, muskařiny přes hlubinné harpunování až po sportovní lov ryb dynamitem, proto neustále hledal jakékoliv povyražení, kterým by si rozšířil své rybářské obzory. Jednoho dne v poklidu sledoval televizi a nepřítomně hladil po hlavě cizího muže, když tu ho z jeho letargie vytrhl televizní pořad

 „ S blonďákem na rybách“. Mladý a pohledný blonďatý rybář v něm chytal v Itálii na řece Pád a jeho úlovky byly naprosto extrémní. To bylo přesně to, na co Jarmil čekal. Rychle vyskočil z křesla, nahého cizího muže vyrazil z bytu a jal se připravovat vše potřebné. Své rybářské náčiní sbalil do krosny, do čutory nalil teplý lák od okurek, s nadšením vyběhl ze svého bytu a šel stopovat. Víte Jarmil neměl totiž automobil. Díky své nezměrné rybářské vášni neměl dostatek času na práci a díky nedostatku práce neměl příliš peněz a tedy si nemohl  kupovat nadstandardní věci typu auto, oblečení, jídlo a toaletní papír. Jarmil své vášni podřídil celý svůj život a dokonce své hodnoty i životní filosofii shrnul do základních třech kroků. První krok – pozorovat rybu. Druhý krok – pochopit rybu. Třetí krok – stát se rybou. Jarmil již překonal druhý krok, tedy pochopit rybu a proto nyní každým okamžikem očekává, že se stane rybou. Začíná již pozorovat nepatrné změny na svém těle a příští rok na jaře se chystá jít do tření.

Nicméně tření je ještě daleko a nyní je třeba uspokojit aktuální potřeby, tedy se co nejdříve dostat do Itálie. Jarmil měl při stopování štěstí a hned druhé auto mu s chutí zastavilo. Byla to dodávka se skupinkou neonacistů, kteří Jarmilovi oholili hlavu a za jízdy ho vyhodili z auta. Jarmil byl chováním mladíků vyloženě rozladěn, ale nehodlal si zkazit náladu, proto si stoupnul na okraj silnice, pousmál se a pokračoval ve stopování. Je zvláštní, že tentokrát mu nikdo nezastavil, byť se do hola ostříhaný, s krvavým obličejem v potrhaných maskáčových hadrech a bůhví proč v levé ruce držíc tupou sekeru upřímně usmíval, nepřineslo mu to žádný užitek. Jarmil už pomalu začínal házet flintu do žita, když tu po několika hodinách neúspěchu zastavuje přímo před ním auto. Jarmil neváhá ani vteřinu a nastupuje. Řidič vypadá velmi mile, až dalo by se říci přítulně. Jarmil se dozvěděl, že řidič jede náhodou do Itálie, kde má obchodní schůzku. Je na cestách už třetí den a ještě nespal, jelikož spěchá. Touto skutečností je Jarmil lehce nespokojen, ale nedá se nic dělat. Cesta na české hranice probíhala v několika fázích. Jakmile ujeli pár metrů, Jarmil zpozoroval, že řidič spokojeně spí. Ve stotřicetikilometrové rychlosti to Jarmilovi připadalo nevhodné, proto řidiče vzbudil, aby se opět mohl věnovat řízení. Ten se sice vzbudil a dokázal dokonce chvíli bdít a řídit, nicméně po několika okamžicích začal opět usínat. Tento svůj problém začal řidič řešit. Vyndal ze zadního sedadlo petlahev a začal upíjet. Na otázku Jarmila, cože to tam má, odvětil, že to je redbull s trochou vodky a při tom na Jarmila spiklenecky mrknul. Jarmil jeho spikleneckou náladu nesdílel, proto zkontroloval, zda je dobře připoután a pídil se, kde je umístněn airbag. Řidič ho uklidnil tím, že auto airbagy nemá a bezpečnostní pásy jsou připevněné jen na oko zavíracím špendlíkem, což Jarmila v ten okamžik zamrzelo a smutně koukal z okénka smiřujíc se s čímkoliv, co se stane. Auto stále více a více zrychlovalo, takže nebylo divu, že je záhy začala pronásledovat policejní hlídka. Řidič začal křičet, že jim ujede, prudce se nadechnul, pevně uchopil volant a usnul. Jarmil byl na pokraji zhroucení a chystal se za jízdy vyskakovat z auta, ale autu naštěstí došel benzín, tak v poklidu zastavilo a v tu ráno bylo obklíčeno policejními příslušníky. Situace vypadala pro řidiče velmi nepříznivě. Nejenom, že byl opilý na mol (redbull s trochou vodky byl bez redbullu), navíc ujížděl policejní hlídce, spal za volantem, auto, které řidil, je kradené a v kufru má mrtvé tělo zaměstnance rychlého občerstvení.

Toto byla jenom jedna z několika příhod, které se Jarmilovi staly při cestě do Itálie, nicméně těmi vás nebudu zatěžovat. Přesuneme se teď o několik dní do předu. Jarmil je konečně v Itálii. Z počátku byl velmi překvapen, že místním obyvatelům nerozumí ani slovo a měl podezření, že oni mu jeho nerozumění opětují. Toto podezření se mu potvrdilo, když si šel do obchodu koupit nějaké pečivo a místo jídla dostal balíček kondomů. Jarmil se nechtěl hádat ani dát na odiv skutečnost, že není schopen se domluvit, tak se na prodavačku pousmál, zavrtěl pánví v rytmu lambády a odešel z obchodu. Jarmil podcenil přípravu, jelikož neměl skoro žádné jídlo a pokaždé, když si nějaké chtěl koupit, tak dostal jen další balíček kondomů, které uschovával do krosny. Nicméně je to rybář a proto si řekl, že nepotřebuje jídlo, protože si ho nachytá sám. Z pořadu „S blonďákem na rybách“ se dozvěděl, že rybářské lístky je nejlepší zakoupit u Karly v rybářském obchodě. Dokonce si poznamenal i adresu, takže nebyl moc velký problém obchod najít. Karla uměla trochu česky, čehož Jarmil využil a mluvil na ni rusky. Protřelá italská obchodnice byla lehce zmatená, ale nakonec s Jarmilem sepsala patřičné dokumenty a povolenku mu vydala. Ještě mu vysvětlila, že si musí do povolenky přidat svojí fotku. Jarmil si slovo „foto“ volně přeložil jako „obrázek“ a s přikývnutím odešel z obchodu rybařit. Ještě před samotným rybolovem se mu podařilo v jednom zapadlém obchodě mimo nakládačky od nevrlého zákazníka získat ještě navíc zdarma časopis, tak toho využil, vystřihnul obličej jednoho sympatického pána z časopisu a nalepil ho na svou povolenku.

Celý natěšený se hrnul k řece a nemohl se dočkat, až si nahodí. Jeho nadšení však vzalo záhy za své, neboť Pád byl rozvodněný a po jeho hladině plavaly větve a někdy i celé stromy. Přísahal by, že viděl na jednom plujícím stromu posed a v něm myslivce na své poslední číhané, jak odevzdaně kouká a smutně mizí tažen proudem řeky vstříc širému moři. Jarmil se již v Čechách setkal s rybolovem na rozvodněných řekách, proto se Pádu nezalekl. Navázal na prut těžší olůvko, než měl v úmyslu, zvedl špičku prutu nahoru k nebesům a nahodil. Proud pádu byl však silnější než předpokládal, proto po náhozu řeka vyrvala Jarmilovi prut z ruky a strhla kus břehu. Takovýto silný proud vskutku neočekával a dalo by se říct, že si nevěděl rady, co bude dál. Pokusil se ještě chytat na feeder v partiích podél břehu, nicméně když mu proud zlomil již třetí špičku, zhodnotil tento způsob lovu za neefektivní a přemýšlel co dál. Vzpomněl si, že cestou k řece míjel základní školu, vedle které zahlédl lagunu, plnou nad hladinu vyskakujících kaprů. Usoudil, že to je jediná možnost a že tedy jde do toho.

Laguna byla obehnaná kolem dokola hustými a trnitými křovisky, takže zde nebylo jediné místo, odkud by se dalo chytat. Jarmil už to chtěl vzdát, ale několik vyskočivších kaprů nad hladinu v něm probudilo loveckou touho a jal se kácet, trhat a sekat křoviska. V televizi viděl, jak si rybáři vysekávají místa mačetou. Nic takového však Jarmil nevlastnil, proto musel vzít za vděk polévkovou lžíci. Dva dny a dvě noci za pomoci polévkové lžíce trpělivě vysekával v hustém křovisku místo pro svůj rybolov. Celý zkrvavený prost jakéhokoliv ošacení, neboť ostré trny z něj postupně všechno oblečení strhaly, na sklonku třetího dne místo dokončil a spokojeně ulehnul do trávy. Pohled, který se mu naskytnul byl však jak vystřižený ze špatného vtipu. Za ty tři dny, co si dělal místo, voda v Pádu opadla a odkryla i zaplavené kukuřičné pole, které Jarmil považoval za lagunu. Před Jarmilem se tedy rozprostíralo zabahněné kukuřičné pole bez vody a bez ryb. Aby jeho utrpení nebralo konce, jela kolem policejní hlídka, která si  nahatého a zkrvaveného muže pohybujícího se v blízkosti Základní školy okamžitě všimla. Policisté se ho jali legitimovat a prohledat. Jarmil na ně v panice začal mluvit německy, vysvětloval jim, že tam chytá ryby. Vytáhnul povolenku od Karly a vehementně se chystal obhajovat. Jeden policista vzal Jarmilou povolenku a se zájmem si ji prohlížel. Z úvodní stránky se na něj zubil Mussoliny, kteréhož obrázek tam Jarmil nalepil, nevěda o koho jde. Policista byl velmi pobouřen a pověřil svého kolegu, aby prohledal Jarmilovy věci. Jakmile ten uchopil Jarmilou krosnu, začaly se z ní sypat po desítkách krabičky kondomů, což byla pravděpodobně pro policisty ta pověstná poslední kapka. Jarmil byl převezen do vězení a druhého dne vyšel v tamních novinách tento článek: „Včera v odpoledních hodinách byl zadržen před místní křesťanskou základní školou obnažený německy hovořící pedofil, který se schovával v kukuřičném poli a patrně číhal na své oběti s taškou plnou preservativů. Hlídce, která jej zadržela, se legitimoval jako Mussoliny. Podezřelý byl převezen na policejní stanici, odkud byl deportován zpět do Německa.

Komentář ke článku (2)