Ultra Masaři nového Milénia
Ultra Masaři nového Milénia
V životě každého člověka se najde období, za které se dotyčný přinejmenším stydí, popřípadě by na něj rád zapomněl. Stejně tomu tak bylo i u docenta Jarmila Kolouška. Ke konci devadesátých let společně s několika souputníky stál u zrodu rybářsko-náboženské sekty Ultra Masařů nového Milénia. Našemu zpravodajskému týmu se podařilo v archívech objevit několik důkazů o existenci této sekty. Byla nalezena stará korespondence mezi Jarmilem a jeho tehdejším přítelem Vlastimilem Kotoučem, kde se Jarmil přímo o této rybářské frakci zmiňuje. V současné době sice pan docent Koloušek v této komunitě nefiguruje, ale určitě stojí za to se o Ultra Masařích nového Milénia Zmínit. Pan docent se k tomuto tématu odmítá přímo vyjadřovat, proto jsme v redakci usoudili, že nejlépe popíše fungování této sekty již ona zmiňovaná korespondence. Dopisy, které Jarmil psal svému Příteli Vlastimilovi poskytla archívu vnučka po panu Kotoučovi, jelikož Vlastimil před třemi lety prodělal celkovou operaci, kdy byl chirurgicky přeměněn na kapra a vypuštěn do Labe.
Korespondence je seřazena podle data odeslání:
1.června 1998
Ahoj Vlastíku,
je škoda, že jsme se již dlouho neviděli. Nevěřil bys, jaké novinky se z mé strany udály. Určitě si vzpomínáš, jak jsem na naší společné výpravě ubil kapra pěstí a následně ho přetrhl. Tys říkal, že z toho nic nebude, ale mě to moje počínání nedalo spát. Hloubal jsem, hloubal, přečetl několik zapovězených knih a pak jsem byl osvícen. Spolu s několika přáteli jsme dali věci do pohybu a založili skupinu (možná až sektu) Ultra masařů nového Milénia. Víš Vlasto je to něco povznášejícího. My nejsme obyčejní masaři, co zabíjí pro maso. To ani náhodou. V našem zabíjení je poezie. Dáváme do toho srdíčko. Zabité ryby většinou vracíme zpět vodě, jelikož nikdo z nás ryby nežere. Sestavili jsme určitý řád a máme i několik filozofických knih, ze kterých vycházíme. Scházíme se vždy pravidelně v sobotu večer a modlíme se společně k bohyni Chemothé, která je patronkou nesmyslných úmrtí. Naše řady rostou ze dne na den a náš vliv neustále roste. Jak jsem již psal, my zabíjíme ryby pro potěšení a pro krev, nikoliv pro maso. Ulovené a následně brutálně ubité ryby zařízneme, pokapeme jim ránu klinikem a opět šetrně pouštíme. Velmi nás mrzí, že jsme přirovnáváni k běžným masařům, ale snažíme se seč můžem, aby nás veřejnost uznala za sportovní odnož rybařiny. Každopádně pakliže bys měl zájem, rádi tě uvítáme ve svých řadách.
Pac a pusu – tvůj Jarmil
28.července 1998
Ahoj Vlasto,
v minulém dopise jsem ti líčil začátky naší organizace Ultra Masařů nového Milénia. Na rovinu ti můžu říct, že je to lepší a lepší. Naše řady jsou již přeplněné a proto místo sobotního modlení každý pátek obětujeme jednoho členu pro naší bohyni Chemothé a následně sníme jeho ostatky. Je to prostě paráda. Naše základna se přemístila k jedné dvaceti hektarové nádrži a pilujeme naše umění. Například včera jsem chytil tři sumce. Jeden byl podměrečnej, tak jsem s ním jenom třísknul o strom a rošlápl hlavu. Zbylý dva měli hodně přes metr, proto jsem je umlátil větví a pustil zpátky do vody. Nechápu jak si tyhle krásný ryby může vzít někdo domů pro maso. Taková nádherná ryba patří zpátky do vody.
Vlastíku je škoda, že se k nám nechceš z časových důvodů přidat, ale pokud se to v budoucnu změní, pořád tu mám pro tebe místo.
Pac a pusu – tvůj Jarmil
19. srpen 1998
Ahoj Vlastíku,
Organizace Ultra Masařů nového Milénia jen vzkvétá. Měli jsme sice pár problémů s policií, ohledně rituálních vražd členů, ale to se vyřešilo poté, co jsme policisty rituálně obětovali bohyni Chemothé – nechť je její velikost věčná. Další nemilá skutečnost v jinak rozzářeném chodu organizace je fakt, že v námi obsazené nádrži začínají docházet ryby. Nedokážu si to vysvětlit, ale krk bych za to dal, že to dělá ten parchant kormorán. Sice tu nehnízdí, ale určitě nám tu zabíjí ryby. Učinili jsme tedy s kolegy trestnou výpravu za kormoránem, který sídlí v nedaleké
Jinak umění masařiny jsme na naší nádrži vypilovali takřka k dokonalosti. Naším heslem se stalo mrtvá ryba – dobrá ryba. Nyní každá námi chycená ryba doopravdy trpí a cítí velkou bolest. Navíc kvůli focení jsme přešli na zasakování. Tedy pakliže rybu chytneme v noci, zmrzačíme ji a uložíme do saku. Ráno potom mrtvolku fotíme, popřípadě ji dorazíme a pustíme zpět. Doufám, že si to s členstvím v naší organizaci ještě rozmyslíš.
Pac a pusu – tvůj Jarmil
3.září 1998
Ahoj Vlasto,
začíná to bejt celý na hovno. Ryby nám v nádrži docházej ve velkým (kvůli těm kurvám kormoránům a vydrám) Nechápu to. Kormorány jsme vybili v okolí dvěstě kilometrů a vydry jakbysmet. Navíc nás nějakej křivák prásknul rybářský stráži, takže tady chodil oxidovat pořád nějakej čičmunda a chtěl zabavovat papíry. Když jsme mu slušně oznámili, že žádný papíry nemáme, tak chtěl volat fízly. Naštěstí někoho napadlo, ho třísknout vší silou hasákem přes kolena. Měl jsi vidět, jak pištěl. Jako malá holka. No snad už dá pokoj. Jenom by mě zajímalo, jaká svině svinutá nás naprášila.
Jinak ryb je tady pomálu, tak aspoň chytáme a masaříme ohrožené ptactvo a jiné živočichy.
Každopádně mě mrzí, že jsi už definitivně odmítnul účast v naší sektě.
Pac a pusu – tvůj Jarmil
15. září 1998
Ahoj Vlasto,
tak teď už to je regulérně v prdeli. V naší nádrži není jediná ryba a v okolí žádná živá bytost. To by mě zajímalo jak musí bejt ten zkurvenej kormorán velkej, když zabije i zdravýho dospělýho člena rybářské stráže, který tu po nocích obcházel. No nic. Nemáme co chytat. Poslední úlovek byl před dvěma dny. Kolega chytil potápěče. Jelikož to bylo v noci, tak jsme museli potápěče i přes jeho nesouhlas zasakovat. Měl jsi vidět, jak ten magor nadával a všude kolem sebe kopal. Bohužel potápěč zasakování do rána nepřežil (patrně mu došel kyslík v bombě) takže jsme ho bez focení pustili zpět.
Pořád na nás chodí od někoho udání. Tentokrát už tu byla několikrát i policie a kladla nám nepříjemné otázky. No nic. Jdu ještě zkusit něco chytnout. Taky mě mrzí ten tvůj poslední dopis, kdy jsi mě a mé přátele z klubu Ultra Masařů nového Milenia označil za fanatiky. Doufám, že jsi měl jen špatný den a nezmění to náš vzájemný vztah.
Pac a pusu – tvůj Jarmil
24. září 1998
Vlasto, ty kurvo,
To jsi byl ty, co nás napráskal fízlům. Díky tobě nám tu naší organizaci rozpustili a členy pozatýkali. Mě teď hledaj pro účast na vraždě nějakého potápěče. To je úplnej nesmysl. Vlasto velice jsi mě zklamal ne jenom jako člověk, ale především jako rybář. Bohužel budu muset naše přátelství anulovat. Přeju ti sbohem a já se jdu nyní ukrývat před spravedlností na neznámém místě.
Docent Jarmil Koloušek