Ahoj parto,

Rád bych se s vámi podělil o nedávný zážitek z veřejné soutěže.

Jeden z našich předních sociálních rybářských serverů, který nebudu jmenovat ani soudit, pravidelně vyhlašuje soutěže pro své registrované návštěvníky, aby tyto motivoval, pobavil, rozesmál i rozplakal. Prostě aby je stimuloval.

Jelikož se doposud pokaždé soutěžilo o ceny z oblasti kaprařiny jako byla třeba nůše smršťovacích červíků třicet kilo pletenky nebo pentapod od Foxe s vystřelovací čepelí, nejevil jsem o tyto soutěže zájem.

Nicméně jednoho dne to přišlo. Byla vyhlášená soutěž o rybářský zájezd na Ebro. Řekl jsem si, proč ne a do soutěže jsem se přihlásil. Je veřejné tajemství, že soutěže na nejmenovaném sociálním rybářském serveru slouží pouze k malé domu pro administrátory a jejich rodiny, popřípadě pro štědré dárce a přispivatele k chodu serveru. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu tomu štěstíčku naproti a nalil jsem do soutěže trojnásobek ceny zájezdu na Ebro.

Uplynul týden a následovala obvyklá šaškárna při losování. Jeden z nastrčených administrátorů zveřejní jakýsi soubor, který většinou ani nejde nikomu stáhnout, načež náhodně vybere čísla, které sečte, vyhlásí výsledek, zamává magickou hůlkou a z klobouku (ze souboru, který nejde stáhnout) vytáhne šťastného výherce. Vždy se jedná o nastrčenou osobu (takzvanou mrtvou duši), která slouží pouze jako zástěrka před davem a taky pro finanční úřad.

Abych to zkrátil. Tedy po sérii různých úlisných praktik a nekalých zákulisních dohod jsem za nemalou finanční částku skutečně vyhrál vysněný zájezd na Ebro. Odjezd byl okamžitě.

Nestihl jsem tedy vůbec nic a zaměstnancem serveru jsem byl okamžitě odvezen na letiště, kde jsem byl i s dokumenty o výhře předán dál. Zástupce cestovní kanceláře mi s úsměvem potřásl rukou, pogratuloval k výhře a oznámil mi, že jsem sice vyhrál,  ale vyhrál jsem tu nejlevnější variantu. Tedy jsem v úvodu dostal na výběr. Buď můžu letět. V tom případě ale bude letadlo pilotovat pes a já budu připevněn na trup letadla pomocí sešívačky a nebo můžu jet vlakem. Rozhodl jsem se tedy pro vlak. Zástupce cestovní kanceláře mi popřál hezkou cestu na nádraží taxíkem, který si sám zaplatím a jal se vyvést z kokpitu letadla psa-pilota, na kterém bylo patrné zklamání, že dneska nepoletí.

Cestovní kancelář pokryla cestu vlakem ve třetí třídě. Měl jsem tedy na výběr mezi chodbou a záchodem. Tyto dvě možnosti jsem pravidelně střídal, abych si taky tu cestu užil a vytřískal z toho maximum. Když to je zadarmo že?

Dva dny ve vlaku na střídačku na chodbě a na hajzlu utekly jako voda a já jsem stál v Barceloně na nádraží, odkud mě vyzvednul příjemný mladík jménem Pedro. Pedro byl můj průvodce. Cestou z Barcelony mi vyprávěl příběhy a historky o rybolovu, o Španělsku i o své rodině. Škoda, že neumím španělsky, takže jsem mu nerozuměl ani slovo, ale jeho zápal pro vyprávění byl inspirativní. Jelikož na mě cestovka šetřila, kde se dalo, tak můj průvodce Pedro neměl zuby a kradl.

Dorazili jsme na dolní přehradu, kde jsme rozdělali tábor a já jsem začal chytat.V úvodu mě napadla dětská mafie, zmlátili mě, roztrhli stehno a ukradli mi plynový vařič. Následovala tlupa potulných psů, kteří mě lovili. Bylo zvláštní, že kolegové ze Slovenska, kteří si zájezd koupili u jiné cestovky a kteří chytali opodál, byli těchto strastí ušetřeni.

 Ač byl Pedro ducha mdlého, jeho nasazení bylo příkladné. Neúnavně zavážel mé nástrahy i několik kilometrů ve svém škuneru. Místo vesel měl na klacku přidělané pokličky od hrnců, což ho však nikterak neomezovalo. Pedro do toho šel opravdu na plno a i přeš to, že si hned druhou zavážku zlomil holení kost, neprotestoval a s písní na rtech vyvážel dál. Až mi jihlo srdce při pohledu na neúnavného chlápka s otevřenou a zanícenou zlomeninou, jak srdnatě zaváží mé vláčecí nástrahy stále a stále dokola.

Jaká byla škoda, že se Pedro z jedné vyvážky již nevrátil. Nic naplat, stejnak se můj pobyt chýlí ke konci, jelikož šestidenní cesta na Ebro a zpět mi z mého sedmidenního zájezdu značný krajíc ukousla.

Naposledy se zahledím na nekonečnou hladinu, zamávám do dáli směrem k zesnulému Petrovi kdesi daleko a taxíkem, který si sám zaplatím, jedu na nádraží, kde mě čekají tři dny ve vlaku na hajzlu.

Ale jo, nebylo to špatné. Sice jsem nic nechytil (kromě vztekliny) a v podstatě jsem drtivou část strávil ve vlaku, ale darovanému koni na zuby nekoukej.

Komentář ke článku (10)

Byl ztepilý, byl pohledný, byl tučný, byla s ním legrace, byl upřímný a spravedlivý. Byl to Poslední Labský Mohykán. Měl něco málo přes dvacet kilogramů a brázdil koryto řeky Labe s grácií hodné delfína. Jeho ladné pohyby vířily dno a jeho ještě ladnější křivky se stávaly velmi často předmětem mokrých snů lačných kaprařských sportovců.

Žil si velmi spokojeným a spořádaným životem. Každý den udělal radost jednomu modernímu a sportovnímu rybáři, nechal se s ním vyfotit, nechal se změřit a převážit a následně putoval zpět do vody. Za ta léta si udělal u vody toliko přátel mezi kapraři, jelikož v širokém okolí nebylo moderního sportovního kapraře, který by Posledního Labského Mohykána nechytil. Ano to je ta pravá rybařina. Chytit kapra, kterého před vámi chytlo již tisíce a tisíce rybářů, udělat si s ním stejnou fotografii jako již tisíce a tisíce rybářů před vámi, kapra pustit a další den jej chytit znovu a opět se s ním vyfotit.

Co Vám budu říkat, byla to prostě idyla a to pravé splynutí s přírodou. Bylo v tom takové to pravé rybářské tajemno. Chytím Posledního Labského Mohykána dnes? Chytím ho až zítra? Chytím ho tento týden třikrát? Bude vážit jinak než včera?

Jednoho dne se však stala tragédie. Ten den slunce nevyšlo a ani kohouti ráno nekokrhali. Byla mlha. Dva zlí a pokroucení nemoderní nesportovní kapraři ulovili na svou udici Posledního Labského Mohykána. Ten v domnění, že jde o rutinu na břehu zapózoval s úsměvem na fotografický přístroj, leč ejhle. Místo obvyklé báječné hodinové procedůry byl vložen do kádě s vodou a nešetrně převezen krvelačnými zlými nemoderními nesportovními kapraři do jakéhosi vesnického rybníku. Ledabyle byl vhozen do vody a v tu ránu se ocitl osamocen. Poslední Labský Mohykán byl smutný. Vypadalo to, že pohádka skončila.

Několik týdnů uplynulo a zpráva o odvezení Posledního Labského Mohykána se šířila mezi lidmi rychlostí blesku. Nenašel se však nikdo odvážný, kdo by sličného kapra zachránil.

Když už naděje všech pozvolna upadaly, zaburácel v dáli tón hlásiče fox. Hustou mlhu pročísla jeho mocná led dioda. Mlha se pomalu rozestoupila a z dáli na své kouzelné létající podložce přilétá ON. Princ Kaprař. Nadšený dav jej slastně obklopuje, vyvolávají jeho jméno a oslavně jej vítají rozhazováním rybích mouček. Princ Kaprař třímajíc ve své dlouhé a pevné paži děličku a sakem mávajícím nad hlavou dával prostým a nechrabrým moderním sportovním kaprařům naději. Naději, že Poslední Labský Mohykán bude navrácen do svaté vody. „Pomoz nám, pomoz nám princi“. Svorně vyvolávali nechrabří moderní sportovní kapraři obklopujíce prince Kapraře. Princ Kaprař ledabyle přikývl a rozjel se na své kouzelné létající podložce směrem k návesnímu rybníčku Tajemné jezero. Zde se chrabře utkal se zlými nemoderními nesportovními kapraři, které porazil a Posledního Labského Mohykána ze zakletého jezera polibkem vysvobodil. Zlí nemoderní a nesportovní kapraři propadli peklu, kde jim kaprařský ďábel Jarda Vítek kleštěma dělal zlé věci.

To bylo slávy, to bylo radosti. Kaprařský lid provolával hurá, hurá a pakliže nevymřel, provolává hurá do dnes. Král Krása nabídl princi Kapraři půlku království a Posledního Labského Mohykána za ženu, ten však ve své skromnosti odmítl. S Posledním Labským Mohykánem strávil pouze vášnivou noc, vyfotil se s ním a celého ho pomazal magickým klinikem. Jakmile zde práce pro prince Kapraře skončila, odletěl na své létající podložce dál šířit slovo kapří. Proslýchá se, že v království Mušovském byla unesena princezna K-70 lstivím černokněžníkem Masařem. To je práce pro prince Kapraře.

Komentář ke článku (20)

 Projekt Boudy, aneb vždyť já to k…a dělám pro lidi

(Článek je převzat z časopisu Mladý kaprař ze zářijového čísla r. 2015)

Je 14. listopadu roku 2015 a je nasnadě se poohlédnout pár let do minulosti, kdy to celé začalo. Přinášíme našim čtenářům autentická vyjádření pana Lukáše Nádhery, který stál u samého počátku tohoto megalomanského projektu.

Vyjádření přinášíme Chronologicky podle data a jsou to výňatky z prohlášeních na internetových stránkách LNbaits.

Leden 2011

Dobrý den vážení kolegové a přátelé kapra,

dnes jsme spolu s mými přáteli vymysleli báječnou věc. Budeme od vás, vážených kolegů a přátel kapra, vybírat peníze. Peníze jsou potřeba proto, abychom zaplnili písník Boudy trofejními kapry. Nebojte. Trofejní kapry nebudeme kupovat ze svazových vod, ale sami si je vyrobíme z ještěrek, drátků a klacíků.

Písník Boudy je podle našeho názoru ideální lokalita pro tuto akci, jelikož se tam dá zajet karavanem až k vodě, je tam písek a voda. Navíc je tato lokalita opravdu velká a tedy té vody je v pískovně mnoho.

Kapři se zde nacházejí, ale podle kaprařských měřítek jich není stále dost a navíc žádný z nich nemá přes cílových 40 kg.

Jsem přesvědčen, že vy, vážení kolegové a přátelé kapra, na tento projekt přispějete. Jakákoliv částka potěší. Větší částky budou odměněny fotografií Lukáše Nádhery (tedy mojí), jak drží v ruce svou podepsanou fotografii a usmívá se.

Jestli se nám přátelé tento projekt podaří, bude to něco báječného. Dělám to pro vás, dělám to zadarmo, ale až uvidím váš úsměv ve tváři, bude to pro mě dostatečné zadostiučinění.

S pozdravem Váš Lukáš Nádhera

Duben 2011

Dobrý den vážení kolegové a přátelé kapra,

projekt Boudy se nám již pěkně rozjíždí a to je dobře. Bohužel kapry z ještěrek a klacíků se nám budovat nedaří, takže je kupujeme od pana Bezhnáta, který má na zahradě rybník a v něm kapry 20kg plus. Takže aspoň máme radost, že jsou to poctiví kapři od soukromníka a ne chudáci převezení ze svazovek. Taky jsme nedostali veterinární povolení a povolení od svazu k tomu, abychom kapry na Boudy přemístili, ale já si myslím, že když my kluci ryby pouštíme a máme podložky a kliniky, že by se na to celý mělo dívat jinak, takže jsem přesvědčen, že povolení není potřeba.

Kolem tohoto projektu se začínají objevovat nehezké spekulace od závistivců, nepřejícných zapšklých osob, co nemají rádi přírodu a nedělají věci pro vás. Věřte, že těmto falešným zprávám se pouze směji.

Přispívejte, přispívejte. Děláme to přeci pro vás

S podravem Váš Lukáš Nádhera

Leden 2012

Dobrý den vážení kolegové a přátelé kapra,

rok se s rokem sešel a na mě je bilancovat co tento rok přinesl projektu Boudy.

Nuže už se o tomto projektu rozkřiklo po celé republice a nejen místní, ale i přespolní přispívají na hezké kapříky. To je opravdu krásné, respektive nádherné.

Břehy se nám začínají plnit a občas se stane, že dokonce není místo k sezení. Přátelé, je třeba si místo předem rezervovat. Pošlete symbolický  poplatek 10,-Kč za rezervaci místa na náš účet a věřte, že vám ve vámi požadovaném termínu místo na této svazové vodě zajistíme.

Dále bych chtěl poděkovat za ty děkovné dopisy, květiny a plyšové kapříky, co mi mnozí posíláte a tím vyjadřujete podporu projektu Boudy. Je to od vás opravdu krásné, respektive nádherné.

Co už je méně krásné, respektive nádherné, jsou negativní ohlasy rybářů, kteří nemají rádi přírodu a budoucnost našich dětí je jim ukradená. Věřte, že těchto ohlasů si vůbec nevšímám a jejich argumenty, že naši vysazení kapři do písníku Boudy zanesly choroby a že oni si navíc nemají kam sednout, jelikož jsou všude kolem vody karavany, jsou naprosto zcestné.

Vždyť já to dělám pro lidi, pro lidi.

S pozdravem Váš Lukáš Nádhera

Leden 2013

Vážení kolegové a přátelé kapra,

projekt Boudy běží již druhým rokem a spolu s týmem LNbaits jsme přímo nadšení. Díky příspěvkům od vás, věrných kaprařů, jsme geneticky vyvinuly novou formu kapra, kterého jsme nazvali Krása, respektive Nádhera. Nová forma kapra Nádhera sice dorůstá stejné délky, jako běžný kapr, avšak na váze přibírá desetkrát tolik, což je pro nás kapraře a milovníky přírody mnohem důležitější. Kapří forma Nádhera běžně dosahuje při délce 70cm i 30kg. Navíc tento kapr je velmi fotogenický a bude se vyjímat v každém fotoalbu, či předních stránkách rybářských časopisů.

Písák Boudy již po kapří stránce dosáhl plného stavu, takže jsme se přiklonili k možnosti výlovu zbylých plevelných druhů a jejich šetrnému přemístění do lesa, či přilehlých keřů, abychom umožnili více místa pro kapra. Podle ohlasů a našeho výzkumu je tato iniciativa více než na místě.

Jinak, abyste si mohli na svazovém revíru Boudy zachytat, vybíráme symbolické vstupné 50,-Kč, abychom měli dostatečné prostředky na obnovu kapří zdecimované populace. V této ceně je započteno i tzv. „nevšimné“, které vám zaručí možnost chytat 24 hodin denně, aniž by si vás všimla RS.

Nebojte se nadále přispívat, vždyť to děláme pro vás.

S pozdravem Váš Lukáš Nádhera

Leden 2014

Vážení kolegové a přátelé kapra,

Vzhledem k velkému zájmu o lov na svazovém písníku Boudy, jsme nuceni zvýšit vstupné na pozemky kolem vody, které nejsou naše, na 250,-Kč. Děláme to ale pro vás.

Jinak samotný projekt se dostává do fáze, která nám je nepříjemná. Krajský úřad nás přímo vybízí, aby společnost LNbaits tuto pískovnu odkoupila, ale to my nechceme, jelikož to bychom to pak nedělali pro vás. Náš právník nás však informoval, že vyšel jakýsi nový zákon, který nám přímo tuto pískovnu koupit přikazuje. Nebudu vás zde zatěžovat právnickými obraty, či paragrafy, jelikož správný kaprař se bez nich obejde a jde mu jen o kapra a přírodu.

Věřím, že to celé dopadne dobře a že budete i nadále přispívat na zarybnění písníku Boudy. Děláme to pro vás.

S pozdravem Lukáš Nádhera.

Červenec 2014

Vážení kolegové a přátelé kapra,

Stalo to, čeho jsme se obávali. Byli jsme přinuceni pískovnu koupit. Vím, vím, je to nespravedlnost, ale co s tím naděláme. Každopádně nebojte se. Vždyť to děláme pro vás. Rušíme tedy vstupné na pozemek.

Dále potom zavádíme vlastní povolenky na den, které si za pouhých 1500,- Kč můžete koupit online buď v našem e-shopu a nebo u nás na krámě.

Nadále však můžete přispívat na zarybnění pískovny kaprem a nově i veslonosem. Děláme to pro vás.

S pozdravem Lukáš Nádhera

Září 2015

Vážení kolegové a přátelé kapra,

zdravím vás z Dominikánské republiky, kde jsem na trvalejším pracovním pobytu. Jsem přesvědčen, že zprávy z médií o mezinárodním zatykači na mou osobu neberete vůbec v potaz a víte, že já to celé dělám pro vás. Vzhledem k tomu, že nám nějaký masařky z pískovny Boudy odvezly pár kaprů, je třeba jejich stavy doplnit. Z toho důvodu a pouze z toho důvodu, zdražujeme nárazově povolenku na 2000,-Kč na den. Věřte, že to zdražujeme pro vás a my nadšenci z toho nemáme vůbec nic.

Je možné, že se delší dobu nebudu ozývat, ale to bude jenom proto, že to dělám všechno pro vás a pro přírodu.

S Pozdravem Váš Lukáš Nádhera

Poznámka. Veškeré údaje, jména i slova v tomto článku jsou vymyšlené. Jejich podobnost s reálnými údaji, či jmény je tedy čistě náhodná.

Dnes je rok 2011

Komentář ke článku (20)

 Máte rádi články o rybářských výpravách, kde autor barvitě popisuje své úlovky? S poetičností líčí okamžiky zdolávání a vy napjatě čekáte, zda to dopadne dobře? Jak radostně následně reportuje o pocitech báječna, když ryba je již v podběráku a on ji třesoucíma rukama přeměřuje v blažené předtuše ataku svého osobního, ba přímo neosobního (světového) rekordu? Necháváte se strhnout atmosférou neustálých záběrů, dechberoucího zdolávání, praskání prutů i praskání v zádech fyzicky vyčerpaných avšak šťastných rybářů? Prožíváte s autorem jeho šťastné chvilky a přejete si alespoň na chvíli zapomenout na strasti běžného dne a okusit něco z jeho zážitků? Ano? No proč ne? Je to v pořádku. Je to hezké, je to milé a všude je podobných článků spousty, takže výběru je habaděj.

Články o rybářských zážitcích, kdy autor chytil mnoho ryb se přeci tak hezky čtou. Nicméně je třeba konstatovat, že tyto články jsou určeny pro širokou veřejnost, pro masu. Navíc je jich tolik, že povětšinou ztrácí svou originalitu a postupně zapadají, jelikož se objevují další a další podobné články.

Jak jsem již říkal. Těchto článků je třeba. Čtou se hezky a široká rybářská veřejnost si je vždy ráda vyhledá. Nicméně i v tomto oboru se v poslední době začínají ozývat jedinci, kteří chtějí po článku něco víc. Chtějí v něm nalézt syrovost, chtějí v něm nalézt emoce. Ne ty mnohdy vyumělkovaně pozitivní, ale ty negativní. Chtějí cítit zmar. Chtějí být rozevlátí, rozervaní, zranitelní. Chtějí se smát a zároveň plakat.

Jako první tyto hlasy vyslyšel v 90. letech dnes již zesnulý rybář a milovník pěstěného kníru docent Jarmil Koloušek, který se snažil o revoluci v rybářských článcích. On nepsal pro všechny, kdepak. Psal pro náročné. Nemazal čtenáři med kolem huby. Líčil běžné zážitky z běžného lovu. Zaměřoval se hlavně na pocity, na atmosféru. Snažil se z článků dělat umění. Jistě jste někteří četli jeho některé dnes již kultovní články jako například: „dnes jsem na rybách plakal“, „dnes jsem plakal i když jsem přijel z ryb“ a nebo „dnes jsem na ryby nemohl jet, jelikož jsem z ústavného pláče dostal zánět spojivek“, popřípadě „dnes už plakat nebudu, jelikož se na rybách zabiju“. Ano, běžný rybář si z takového článku nemohl odnést žádné ponaučení ani nasát hřejivou atmosféru radosti z mnoha úlovků, avšak někteří rybářští gurmáni jeho články hltaly.

Bohužel po jeho smrti se na udnerground rybářské žurnalistiky pozapomnělo, což je podle mě škoda. Spolu s několika nadšenci jsme se proto rozhodli pokusit se tento žánr uvést opět k životu a navázat alespoň částečně tam, kde pan docent skončil.

Ještě než dojdu k samotnému článku (což by tedy patrně už bylo záhodno) musím naléhat na ty, kteří nejsou rybářští fanšmekři, aby již dále nečetli, jelikož se jim článek nebude líbit. Vzhledem k tomu, že underground rybářské žurnalistiky je čistě nekomerční záležitost, jsou všechny komerční názvy komerčních výrobků v článku samotném jednotně nahrazeny slovem „Šuplér“. Nechť máte tedy z článku dostatečný požitek.

Článek

Den 0

Je to tu. Konečně začíná kýžená dovolená a já celý natěšený nemůžu dospat. Dnes totiž vyrážím s kamarádem Vlastou na kapry na Labe. Celý týden jsem poctivě válel koule ze směsi Šuplérbaits. Válel jsem je i v práci, což vzhledem k tomu, že se živím jako řidič dálkového autobusu byl mnohdy zajímavý zážitek. I když mi na hranicích s Ukrajinou zabavili pohraničáři celou naválenou denní dávku a zemřeli mi dva pasažéři na otravu z rybích mouček a esence monster crab, i tak mám naváleno poctivých 200kg kulatého štěstí.

Ráno se probouzím ještě před zvoněním budíku. Pln štěstí, nadšení a radosti zmateně peláším v trenýrkách do auta a odjíždím vyzvednout Vlastu. V půlce cesty obracím auto a vracím se domů převléknout a naložit věci do auta. To celé, ač to trvá maximálně pár minut, mi připadá jako věčnost, nicméně vše je naloženo, kontrola před zrcadlem potvrdila, že mám na sobě oblečení, takže nyní již opravdu můžu vyrazit. Jsem tak roztržitý, že zapomínám manželku pouty připoutanou k radiátoru ze včerejší oslavy našeho výročí, avšak ona to jistě pochopí.

Vlasta již netrpělivě přešlapuje před domem. Vlasta kaprařskou výpravu bere jako sváteční událost, takže je ve smokingu a cilindru. Patrně se nemůže dočkat ještě víc než já, proto když mě uviděl přijíždět, nadšeně se rozebíhá proti autu a proskakuje zavřeným okénkem u dveří na sedadlo spolucestujícího a vykřikuje: „Jeď, jeď, jeď“. Jakmile jsem vlastovi ošetřil rány a vyndal střepy z hlavy, nakládáme jeho věci do auta a vyrážíme.

Cesta nám ubíhá celkem rychle a atmosféru a nadšení přikrmujeme zpěvem rybářských písniček od pana Šuplér. Vlasta je natolik rozrušen a nadšen, že během cesty měl třikrát mrtvičku a na nose se mu udělal malý vřídek.

Jsme na místě. Vybalujeme věci a Vlasta se pouští do nafukování člunu. Tvrdí, že na hledání pumpičky není čas, tak se jal člun nafukovat pusou. Mezitím jsem postavil bivak a jakmile Vlasta z nafukování člunu omdlel, vytáhl jsem z auta pumpičku a člun dofouknul. Když Vlasta přišel k sobě, bylo již vše připravené. Nalodili jsme se tedy na člun, připevnili echolot od Šuplér a vyrazili hledat lovné místo. Po zmapování dna jsme se rozhodli umístit dva pruty na hranu koryta a každý si jeden prut hodí pod převis na protějším břehu, kde jsme objevili mušlové pole o které si Vlasta rozřízl nohu a co je zajímavé, tak i ret.

Strategie je tedy připravená a následuje úprava místa a příprava na večerní zakrmování. Vytahujeme z auta mých 200kg koulí a 500kg těch Vlastových. Pro tento rybolov jsem sáhnul po klasice a připravil jsem dvě příchutě. Kaviár a Scopex. Vlasta taktéž nijak neexperimentoval a uválel si od Šuplér svou klasiku mrtvého korýše, mrtvého kraba a mrtvého pošťáka. Původně jsme chtěli zakrmovat kobrou od Šuplér, avšak Vlasta byl příliš přemotivovaný. Při prvním švihu si vyšvihnul oko. Při druhém švihu si vykloubil kotník a při třetím švihu zahodil kobru do vody. Zakrmovali jsme tedy z lodě, což při první várce 100kg byla celkem fuška. Zakrmování trvalo pět hodin a mezi tím slunce zašlo za obzor. S Vlastou jsme se shodli, že dnes již chytat nebudeme a půjdeme spát brzo, abychom byli ráno svěží a odpočatí.

Den 1

Ráno mě ze sna budí hlasité kvílení. Vybíhám z bivaku a vidím Vlastu u protějšího břehu jak si drásá záměrně chodidla o škeblové pole. Omlouval to tím, že nemohl dospat a nevěděl, jak jinak se zabavit.

No nic. Je čas nahodit a čekat. Tedy nahazujeme a čekáme. Čekáme dlouho. Čekáme statečně. Znaven čekáním se namáhavě překulím na lehátku od Šuplér a dumám, co bych mohl udělat lépe. Dumám dlouho, ale nic nevymyslím. Pro sichr se ještě jednou převalím na lehátku a pozoruji okolní přírodu. Zjišťuji, že okolní příroda toho nemá moc co nabídnout, jelikož se okolní příroda skládá z keřů a komárů. Teprve nyní si uvědomuji, že těch komárů je zde více, než je zdrávo. Usoudil jsem tak z mokvajících puchýřů všude na těle a z Vlasty schouleného do klubíčka jak s pláčem odevzdaně rukou odhání roj komárů přes který není vidět a polohlasem šeptá: „tak už mě doražte, doražte“. Zdráhám se použít repelentu, jelikož jsem přesvědčen, že to kapr ucítí, proto se pomažu Vlastovou močí, která ulpěla na jeho lehátku a doufám v zázrak. Zázrak se nekoná a spolu s Vlastou se hermeticky uzavíráme do svých spacáků. Vlasta se hermeticky uzavřel spolu s krysou takže se urychleně hermeticky oduzavřel, s vřískotem vyběhl z bivaku, aby ho do něj roj komárů záhy zahnal zpět. Následujících pár hodin Vlasta s kusem železa prohledává celý bivak odhodlán odhalit krysu a ukončit její život. Krysu však nenachází.

Začíná se stmívat a je nutno konstatovat, že jsme zatím bez záběru. Já jsem však optimista, jelikož můj barometr ukazuje, že se mění tlak a tedy předpokládám mírnou změnu počasí, což snad kapry popožene.

Den 2

Ráno mě probouzí neskutečná zima. Nejen, že teplota klesla o dvacet stupňů, ale Vlasta ve své paranoie celou noc nespal a hledal krysu. Dokonce mi ve spánku sebral spacák a hodil ho do vody s tím, že se krysa utopí. Uvařil jsem si alespoň teplou kávu a dal svůj spacák sušit. Vlasta už zanechal marného hledání krysy a začali jsme diskutovat, co dál. Návrh byl jednoznačný. Změna nástrahy. Nastražili jsme tedy halibut pelety od Šuplér a čekaly změnu k lepšímu.

Den pozvolna plynul a zatímco Vlasta s krumpáčem pobíhal po okolí a rozrýval každou brázdu ve snaze najít krysí hnízdo jsem odpočíval ve svém křesílku. I když zatím nebyl záběr, byla to pohoda. Komárů díky nízké teplotě ubylo a já v teplákách a svetru spokojeně usrkával ze šálku horkou kávu. Do setmění však záběr nepřišel.  Jde se spát. Před spaním jsem ještě zkontroloval barometr, který opět hlásil změnu tlaku, tudíž jsem očekával opět oteplení. Vlasta po celodenním rozrýváním pole spal jako dudek a ze spánku si cosi blaženě mumlal pod vousy. Zapínám příposlech a jdu spát.

Den 3

Ráno mě opět budí zima. Teplota klesla o dalších deset stupňů a blíži se k nule, což je na červen nezvyklé. Nechávám Vlastu pokrytého jinovatkou v poklidu dál podřimovat a jdu zkontrolovat pruty. Všechno je v pořádku. Začínám být krapet rozmrzelý. Vlasta také vstátá a stěžuje si na zimu a na krysu, která mu v noci přeběhla několikrát přes obličej. Nicméně je třeba vyřešit nejprve ryby. Volíme strategii zimního lovu a přestáváme krmit po metrákách a spíše se soustřeďujeme na prezentaci samotné nástrahy. Vlasta nasadil svůj těžký kalibr, tedy mrtvého pošťáka, kterého nechal přes noc namočeného v dipu smrtící oliheň. To už jde opravdu do tuhého, jelikož dip smrtící oliheň leptá při kontaktu pokožku a při letmém pohledu může způsobit neplodnost. Vlasta tedy nahazuje své osvědčené kalibry do vody a následně rozsypává kolem bivaku jed na krysy. Já zkouším rohlíkové boilies a na druhý prut dávám kukuřici.

Navlékám si druhý svetr a druhé tepláky a ze svého lehátka pozoruju Vlastu, jak šplhá po stromech a hledá v korunách stromu krysu.

Je to zvláštní, ale do setmění opět žádný záběr. Vlasta mezi tím spadl ze stromu a narazil si kostrč a promáčkl bradu.

Jdeme spát. Opět zapínám příposlechy a kontroluji barometr. Ten hlásí opět nějaké změny tlaku, tudíž jdu spát s neblahou předtuchou dnů příštích. Vlasta re rozhodl spát bez spacáku, jelikož v tom jeho je určitě krysa.

Den 4

Ráno je kosa jak v Rusku. Teplota klesla pod bod mrazu a Vlasta je modrý a má omrzliny. Dostat se z bivaku chvíli trvá, jelikož nám zamrzl suchý zip. Kontroluji pruty, ale žádná změna. Pouze mi přijde, že moje hlásiče Šuplér zamrzly a led dioda je již opravdu led diodou. Polévám Vlastu horkým kafem, aby se zahřál a špekulujem co dál. Já už opravdu nevím, jak se zachovat, tak nastražuju kus sýrového těsta. Vlasta vytahuje z kufříku malý trezorek. Opatrně ho klíčkem otevírá a vytahuje z něho plastovou krabičku, na které je smrtka s překříženými hnáty a nápis SATAN. Kleštičkami a peánem ji opatrně otevírá. Po otevření se z krabičky vyvalí hustý zelený dým, který nám rozežírá střechu bivaku. Jakmile dým vyprchá, naskýtá se mi pohled na dno krabičky. Jsou zde dvě černé koule. Vlasta říká, že toto boilies koupil na černém trhu a že je zakázáno ve všech státech, kde mají lidé svá práva. Velmi obezřetně nastražuje toto boilies na lanko z chirurgické oceli (obyčejný návazec by prý shořel) a nahazuje do vody. Oblékám na sebe poslední zbytky oblečení a ulehám na své sněhem pokryté lehátko. Sleduji vodu a s nelibostí pozoruji ledové kry, které se pohupují po hladině. Jediné místo bez ker je v místě, kam Vlasta nahodil svého Satana. Nutno podotknout, že voda v těchto místech je zbarvená do červena a občas zabublá. Dokonce bych dal ruku do ohně za to, že sem a tam v těchto partiích vypluje na povrch kapr břichem vzhůru.

Vlasta ve volné chvíli ve sněžnicích a se svým psím spřežením prohání po okolí polární krysy. Začínám mít obavy, že tato rybářská výprava bude bez valného úspěchu. Celkem se nudím, jelikož Vlasta se prohání kdesi po okolí a okolní příroda je v této kose celkem nudná.

Jak je již zvykem do večera opět žádný záběr. Vlasta se vrátil z lovu polárních krys, ale vyjma tučňáka nic extra neulovil. Pojímám podezření, že žádná krysa nikdy nebyla.

Jdeme spát. Zapínám opět příposlech a kontroluji barometr. Barometr zamrznul, takže aspoň, že tak. Vlasta se rozhodl, že dnes bude spát venku spolu se smečkou svých tažných psů (do dnes nevím, kde je sehnal), aby byl v bezpečí před krysou.

Den 5

Ráno je sněhová vánice. Kolik je stupňů nevím, jelikož zamrzl i teploměr. Bivak protrhávám, jelikož je tak zmrzlý, že nejde otevřít. Nacházím Vlastu pohozeného v závěji sněhu a jdeme balit. Bivak nelze složit, jelikož zamrzl do neměnné podoby. Nechávám ho tedy na místě a plánuju, jak si od Šuplér koupím nový. Patrně přijdu o prsty u nohou, jelikož jsou černé a voní po čpavku, avšak to mě momentálně netíží. Nyní je aktuální otevřít zamrzlé auto a odjet, což se nám nedaří, takže Vlasta vysklil čelní sklo a auto otevřel zevnitř. Co jde složit, skládáme, co nejde, necháváme na místě a odjíždíme. Celou cestu domů nám chumelí předním sklem do auta a my se již nemůžeme dočkat další rybářské výpravy. 

Komentář ke článku (53)

Před pár lety jsem absolvoval o letních prázdninách pracovní pobyt ve Skotsku, kde jsem pracoval s kamarády u šátoráků (kolotočáři) s těmi největšími skotskými vyvrheli. (v těch dobách jsem se mimojiné zařekl, že se budu hodně učit, abych nedopadl jak oni. Tedy každý den na kokainu, či extázi nevěda, kdo je Královna Alžběta)

To jsem lehce odbočil od tématu. Vzhledem k tomu, že Skotsko je přímo protkáno řekami, horskými jezery a jinými vodními plochami, pokoušel jsem se vždy si najít alespoň trochu času po práci a kvalitně si zarybařit. Jelikož kolotočáři jsou chátra neposedná, cestoval jsem spolu s nimi po celém Skotsku a poznal jsem proto mnoho vodních ploch. Tento můj pobyt ve Skotsku byl primárně pracovní a proto jsem s sebou měl jenom nejnutnější vybavení a nejubožejší proutek, který kdyby se mi zlomil, bylo by mi to putna. Právě díky této skutečnosti se mi po rybářské stránce příliš nedařilo. Chyceno pár pstruhů a platýsů (ty jsem do tý doby v životě neviděl, takže to pro mě byla velká premiéra) plus ještě občasný rybolov na moři přinesl nějakého tvora na háčku. Ale jak už jsem psal na ryby bylo málo času a špatné vybavení, tudíž jsem tam jen paběrkoval. Ale zas musím uznat, že i když jsem toho moc nechytil, tak tam maj ty skotové opravdu nádherně.

Jednoho týdne se stalo, že šátorákům nešly kšefty, tudíž nám dali asi šest dnů volno. Toho jsme využili a jeli stopem do národního parku k jezeru Loch Morloch. Krajina zde byla nádherná, počasí potom nikoliv. Typické skotské všudypřítomné dešťové přeháňky a vlezlá zima se nás pokoušeli zlomit, avšak my, nadšeni kouzelnou krajinou, jsme se nedali. Jinak během lovu na přilehlé řece (jejíž jméno si nepamatuju) jsme byli svědky urputného soubeje muškařem s metrovým lososem. Pro mě osobně to byl nezapomenutelný zážitek vidět to na vlastní oči. Nabuzení řekou plnou lososů, jsme si nahodili i naše proutky. Podařilo se nám chytit pár pstruhů a úhoře, ale losos se nekonal. Dokonce nás navštívila i místní Rybářská stráž, což nás velice potěšilo, jelikož jsme neměli koupenou povolenku. Nakonec jsme to uhráli na to, že jsme cizinci a neumíme anglicky. Ochotně nám to sežřali a bylo na nich vidět, že nevěděli, co s náma maj dělat, tak nakonec ještě rádi mávli rukou a pouze nás napomenuli. Lov na samotném Jezeře nebyl možný vzhledem k tomu, že i padesát metrů od břehu bylo vody po kolena a ryby žádný. I tak tam bylo hezky

Komentář ke článku (0)