Jakub Vágner zachraňuje planetu aneb je libo třicet deka Jakubova genofondu za litra?
Světoznámý rybář, cestovatel, model, kurátor anakond a protřelý gastrosexuál Jakub Vágner se vydává do boje za lepší zítřky a ještě lepší včerejšky. Podařilo se mu totiž odkoupit pozemky kolem velkého rybníka u Kutné Hory.
Otázkou zůstává, proč tento světoznámý rybář a hráč na kontrabas v záloze do tohoto projektu šel. Odpovím. Samozřejmě, že on to dělá pro ryby a pro lepší budoucnost.
Samotné pohnutky zastupitelů, kteří mu odkoupení přiklepli rozebírat nebudu. Očividně svou vizí zastupitele zaujal a tito pana Vágnera nerozhodili ani trefně mířenými dotazy typu, jestli do rybníka nasadí žraloky. Pokud bych byl volič tamních radní plesal bych radostí nad bystrým úsudkem mých zastupitelů, kteří v rámci výběrového řízení na poli komunálního rozhodování položí zcela upřímně otázku, zda dotyčný nevysadí do rybníka anakondy a žraloky. Z tohoto jediného dotazu lze soudit, že tamní komunální politici mají vysoké ambice a jistě míří na příčky nejvyšší.
Nebudeme se ale bavit o politických rozhodnutích, ale o samotném chvályhodném projektu. Pan Vágner za tímto projektem vidí záchranu genofondu velkých a jistě i ohrožených evropských ryb typu štika, sumec, plotice, jeseter a amur. Toto je velice záslužné, jelikož například kovaný Evropan amur, který zcela evropsky pochází z Asie je hoden maximální ochrany. Ostatní genofondně chudé ryby jako sumec atd. se již v Evropě takřka nevyskytují a proto je na jejich záchranu nejvyšší čas.
Je téměř jisté, že pan Vágner v rámci bití se za genofondy, tyto časem podpoří ještě genofondem kapra a duháka, aby vytvořil poslední baštu ryzí přírody na světě a stal se nesmrtelným.
Je potřeba upozornit, že tento projekt bude hrazen z dotací a proto bude odveden kvalitně. Pan Vágner se nechal slyšet, že si u rybníka hodlá zajistit svou haciendu, aby mohl být zachráněnému genofondu denně na blízku a v budoucnu možná tento genofond zkříží se svým genofondem a vytvořit nový Multifond. Čistý fond. Árijský fond.
Pan Vágner avizoval, že hodlá zvýšit efektivitu ochrany genofondu tím, že ryby budou sportovně loveny. Tento způsob ochrany se osvědčil u kaprařiny, tedy se domnívám, že ohrožený genofond bude zachráněn. Navíc sportovní lovci, kteří se budou chtít připojit k ochraně genofondu a zajedou si na poslední baštu ryzí přírody zarybařit, za tuto bohulibou činnost jistě zaplatí a pan Vágner bude mít dostatečné množství peněz, aby ohrožený genofond ochránil ještě více tím, že si koupí nové auto a taťkovy nechá profesionálně upravit ten jeho neupravený knírek.
Plány jsou velké a dokonce má pan Vágner v úmyslu, postavit podél rybníka dřevěné sruby. Pravděpodobně pro jeho kameramana Jirku Středu na dožití jako vejminek.
Ekologický uragán a lidumil však v konání dobra tímto ještě neskončil. Vedle velkého rybníka bude využit menší rybníček, který bude sloužit pro malé děti, aby se o genofondu taktéž něco dozvěděli a naučili se ho taktéž ochraňovat. V tomto rybníčku bude genofondu více, aby tento mohli děti ochraňovat o to více intenzivněji.
Co říci závěrem? Podle mě mohl pan Vágner na rovinu říci, že bude dělat další soukromý revír, aby vydělal nějaký ty prachy na svoje výpravy za rybami, které žerou lidi a letadla, a to divadélko si mohl odpustit
Komentář ke článku (361)
Lov štik bez lanka - vypružení
ahoj parto,
taky vypružujete, s vypružováním začínáte, popřípadě byste se chtěli o vypružení něco dozvědět? Tato diskuse je určena pro vás.
Vím, že technika vypružení štiky, při které odpadá nutnost používat lanko není příliš známá, avšak po slepém hájení lovu s lankem většiny respondentů mi to nedalo a rád bych si pohovořil o jiné alternativě a tedy vypružení.
Techniku vypružení do našich končit zavedl docent Jarmil Koloušek někdy v šedesátých letech, kdy se mu podařilo na Lipně vypružit štiku 140 cm. Od té doby vypružoval štiky celkem pravidelně. Alfou a omegou této techniky jsou pohyby pánví a ohebná kolena, což se potvrdilo v létě 1997, kdy pan docent při běžném vypružování ucítil křupnutí v pánvi, načež omdlel bolestí. Doktoři mu tehdá odstranili kyčel a nahradili jí štěpem z prasete. Od té doby pan Koloušek vypružoval pouze sporadicky a většinou na přání.
PS. Pokud neumíte štiku vypružit, tak chytejte s lankem. Technika vypružení musí být zvládnuta na jedničku, jinak je neúčinná a proto, pokud se necítíte, dávejte raději lanko.
Komentář ke článku (22)
| A) | Ano | 15% | |
| B) | Ne | 15% | |
| C) | Raději obkružuji | 6% | |
| D) | Raději pumpuji | 15% | |
| E) | Raději chytám kapry, chlastám klinik a čichám bůstry | 50% |
Nejtlustší kapr – nový světový rekord
A vítězem se stává…….. kapřík Honza s Váhou krásných 46kg.
Gratulujeme kapříku Honzíkovi ke krásné morbidní obezitě a blahopřejeme úspěšnému lovci Romanu Henkemu, který kapříka ulovil, k netradičnímu sportovnímu úspěchu, kdy se mu podařilo přelstít nemocného kapra, který byl záměrně vykrmován a jistě dopován hormony, aby dosáhl obludných rozměrů a vydělal strašně peněz.
Ihned v úvodu se naskýtá otázka. Lze tento rekord vůbec překonat? Lze ošálit přírodu a genetickou cestou dosáhnout u kapra bájné hranice 50kg? Já říkám, že ANO.
Kaprařina je motorem rybařiny, je to synonymum pokroku a vítězstvím člověka nad přírodou i zdravým rozumem. Kaprařina má děsnej tah na branku. Já říkám, do roka a do dne se chytí kapr ne přes 50kg, ale přes 80kg.
A o to tady jde. Chytat stále tlustší a tlustší kapry. Posouvat ty hranice dál a dál.
Jak bude asi vypadat kapřík přes 80 kg? Jistě to bude nejkrásnější kapřík pod sluncem
Komentář ke článku (284)
Jakub Vágner - blonďák nového milénia
ahoj parto,
jelikož je železo nutné kout, dokud je ještě žhavé, tak si taktéž přihraju polívčičku nad aktuálním ožehavým tématem Jakub Vágner.
Vyjma toho posledního, vypadá to, že vše jmenované. V jaké však kvalitě?
Nyní bych rád upozornil, že bude následovat cílená kritika pana Vágnera, takže je na čase zde začít mávat ve vzduchu závistí a čecháčkovstvím, jelikož je to opravdu tak. V životě jsem nic nedokázal, tak kolem sebe plivu špínu a závidím každému úspěch.
Navíc blonďaté vlasy, modré oči a ochotnické výkřiky během zdolávání zabijáckých ryb, stejně jako kožený a infantilní projev, táhnou k obrazovkám i z temných koutů vyleznuvší úlisné a vilné gentlemany, kteří jsou páteří divácké základny zábavných pořadů.
Jeho nenaplněný vztah s kameramanem Jirkou Středou zase přitáhne před obrazovky cituchtivé divačky.
Soudný člověk, rybář, se však při sledování pořadu pana Vágnera zamyslí a položí si několik otázek: „Proč vždycky chytne tu největší rybu až poslední den? Jakto, že chytil zase rekordní rybu, když na youtubu jsem viděl minimálně tři videa, kde chytili tuhle rybu o dost větší a těžší? Otázek se jistě naskýtá mnoho a odpověď je jasná. Je to show. Je třeba oslovit co nejširší základnu. Obyčejný člověk, nerybař, se nebude půl hodiny dívat na nadšeného rybáře, který na rybníku za barákem chytá kapříky. Ba ne. Obyčejný člověk je přesycen Ordinacemi v Růžové zahradě, Ulicemi, Hotely Paradise a jinými prudce náročnými pořady. Na obyčejného diváka si jen tak nepřijdete. Pokud ho chcete zaujmout, musíte mu nabídnout dramatickou zápletku, divoké zvíře, o kterém v životě neslyšel. Toto zvíře opříst řadou legend. Najmout si přičmoudlého míšence, nedat mu měsíc najíst, nadopovat ho LSD a nechat ho na kameru hovořit o lidožravém sumci s tím, že míšence budete vydávat za domorodce, který ví o čem mluví. Dále pak musíte v pořadu diváka ujišťovat, že rybu, na kterou se chystáte viděli naposledy před padesáti lety. Rybáře, kteří na pozadí v rozhovoru chytají zmiňované ryby na hod posléze šikovný střihač vystřihne, aby podtrhnul unikátnost úlovku.
Alfou a omegou takové show je ale její ústřední hrdina. Ošlehaná tvář zcestovalého mládence, se kterým se život nemazlil a nic neměl zadarmo. Je potřeba z něj udělat přírodní úkaz a nezdolného muže, který má pro strach uděláno. Stačí říci, že ho například ve spánku pokousal had, štír, pavouk a ježek. Mládenec však nehnul ani brvou, jelikož nechtěl budit své průvodce, zatnul pěsti a jed absorboval bez následků. Toto tvrzení nelze nikterak vyvrátit, tedy ho můžeme s klidem šířit jako pravdu. O fyzické síle hlavního hrdiny přesvědčíme veřejnost tím, že najmeme žoldáky, kteří umlátí anakondu a necháme se s ní mladého hrdinu vyfotografovat. Zde se představivosti meze nekladou. Žoldáci mohou ubít tygra, nosorožce, krokodýla nebo například lenochoda. Důležitá je fotografie mladého hrdiny, který vítězoslavně třímá v dlaních hlavu šelmy, kterou sám holýma rukama přemohl.
Navíc běžný rybář bude rád, že při sledování pořadu má možnost si pořídit hypotéku od ČSOB s odloženými splátkami, což taky dělá hodně.
Zařadíme-li pana Vágnera po bok bavičů a nosičů dobré nálady typu Petr Novotný nebo Josef Náhlovský, potom je vše v pořádku a z tohoto pohledu mu nelze nic vytknout.
Pokud však pohlédneme na jeho tvorbu coby rybář dychtící po informacích, mám důvod se domnívat, že zde nám pšenka nepokvete.
Pan Vágner je jistě kvalitní rybář. O tom nemám pochyb, avšak jeho přínos rybářské obci je mizivý. Někdo argumentuje tím, že přeci on rybařinu proslavil. Já se ptám jestli je potřeba rybařinu proslavovat? To je snad rybářů málo?
PS: K údajným podvodům se vyjadřovat nebudu, jelikož a protože jsem u nich nebyl ani jsem neviděl fotografie, které by pana Vágnera usvědčovaly ze lži.
Komentář ke článku (678)