V současné době je velice populárním tématem záchrana planety a to možnými i nemožnými způsoby. Někdo jezdí v autě na tužkové baterky, jiný se živý pouze obnovitelnými zdroji potravy, tedy lidmi, (v tomto ohledu jsou světovou velmocí Němci) a někdo zase místo žárovek používá světélkující druhy hlodavců. Tak jako tak ochrana přírody potažmo celé planety se stala módním trendem. Bylo tedy otázkou času, než se tento moderní trend transformuje i do rybařiny. V dnešních dnech jsou již zaznamenány určité dílčí pokusy jednotlivých rybářských jedinců, či celých organizací, které se pokouší rybařit takříkajíc „zeleně“. Nicméně jejich snaha přichází lehce s křížkem po funuse, neboť všem těmto organizacím vytřel zrak inovátor, vědec, zahradník a správce tenisových kurtů docent Jarmil Koloušek. V dobách kdy u nás komunističtí pohlaváři vylévali ve velkém do řek naftu a politické vězně, strojní průmysl byl poháněn energií získanou z pálení pneumatik a amerických (imperialistických) turistů  a rozsáhlé lesní plochy byly káceny jen tak z nudy, docent Koloušek vysledoval možné dopady současné spotřební společnosti na přírodní zdroje a matičku zemi jako takovou. V těchto dobách, kdy slovo „ekologické“ nebylo obsaženo v žádných slovnících, studoval možnosti jak pomocí rybařiny zachránit svět. Jeho studie byly velmi zdlouhavé, zbytečné a měly za následek několik zmařených lidských životů a vyhynutí celé řady živočichů (například dinosaurů atd.) Nicméně i přesto Jarmil Koloušek přišel po dlouhé době výzkumu k velice zajímavým a takřka šokujícím závěrům v oblasti ekologie. Celá jeho studie environmental – fishing je natolik dlouhá a stěžejní, že by průměrnému čtenáři při nahlédnutí do spisů krvácely rty a dásně, proto pan docent vypracoval pro širokou veřejnost speciální souhrn celé problematiky, který pojal coby jakýsi popis rybářského dne environmentálního rybáře. Našemu týmu se podařilo získat tento popis jako prvnímu, takže vám ho exklusivně přinášíme:

Dobrý den vážený čtenáři. Jmenuji se Jarmil Koloušek a jsem zelený rybář. Pokud máš zájem zachránit naší planetu prostřednictvím rybolovu neváhej a přečti si následující řádky ve kterých jsem popsal svůj typický environmentální rybářský den. Důsledně jej prostuduj a pokus se následovat mých rad a triků.

Je teplé letní ráno. Vyrážím na ryby. Přesně ve 4 hodiny ranní přijíždím na svém koni k mé oblíbené řece. Sesedám a jdu si prohlédnout místo lovu. Abych nepoškodil rostliny kolem vody, pokouším se levitovat. Levitace mi však příliš nejde, proto většinou skáči letmo přes trávu přímo do vody. Pokud i tak zhatím život nějaké rostlině, mám vždy po ruce svůj bič, kterým se soustavně bičuji přes záda, abych se potrestal. Stav i teplota vody vypadají v normálu, tak posnídám svého koně a pomalu se začnu připravovat k lovu. Skládám si své dřevěné pruty, přidělávám na něj své navijáky z dřevěného uhlí a kostěnými očky provlékám vlasec z drůbežích střívek. Na vlasec zhotovuji montáž ze svého zubu a ranního vánku a pokládám prut na zem. Nyní si své lovné místo prokrmím biomasou, nastražím na prut kostku své kostní dřeně, nahodím na zakrmené místo a pokládám jej opět na zem. Během čekání na záběr zakopu zbytek svého koně a ze spadaných větví stavím malou větrnou elektrárnu, která pohání mé dřevěné příposlechy. Nyní je již vše připraveno a já mohu v klidu čekat u prutu na záběr. Zanedlouho se záběru skutečně dočkávám a já vytahuji krásného trofejního cejna. Jelikož jsem zelený rybář, cejna nefotím neekologickým fotoaparátem, nýbrž jej nakreslím uhlíkem na papír. Po několika hodinách mám nákres hotov. Házím leklého cejna zpět do vody a nahazuji pruty. Místo prohodím několika hrstmi biomasy a v poklidu čekám dál. Zhruba po půl hodině avizuji svou potřebu velké strany, proto zapínám příposlechy a odcházím do nedalekého křoví vykonat potřebu. Jakmile jsem hotov, utírám se kamenem (v žádném případě nepoužívám listí, jelikož bych tím způsobil stromům bolest) a své exkrementy vkládám do kapsy k pozdějšímu využití (dělám z nich doma modely letadélek)

Jakmile se vracím ke svému prutu, zjišťuji, že policajt, který je zhotoven z nehtu a vlasů, je přilepený k prutu a brzda navijáku drnčí až se z ní práší. Mohutně tedy zasekávám a zdolávám násadového kapra. Po šetrném vylovení a změřením, kapra okamžitě syrového konzumuji. Kapr je jediná obnovitelná potrava a proto je třeba toho využít. Zbytek kapra, kterého jsem nedojedl nechávám opodál pro veverky aby nepřišel nazmar.

Po jídle nahazuji prut a odpočívám. Musím se přiznat, že výběr místa podléhá z mé strany skutečnosti, že se poblíž nachází nějaká železniční trať. Této skutečnosti využívám v případech, kdy zrovna ryby neberou. V tom případě nechávám prut nahozený a jdu se protestně přivázat řetězy na koleje. Tímto činem se snažím přimět vládu k zamyšlení. Je však potřeba se přivázat na koleje v místech, kde se pohybují lidé popřípadě sdělovací prostředky. Nemá příliš význam se byť z ušlechtilých důvodů přikovat na trať kdesi v pustině, neboť váš chrabrý čin nikdo nezaznamená a vás následně vlak přejede. Ve svých počátcích jsem se přivazoval přímo k vlaku, avšak tato akce nesklízela příliš ovoce, jelikož vlak se vždy rozjel a smýkal s mým tělem po okolní krajině. Čím jsem starší, tím jsem rozumnější a proto přikování se ke kolejišti je mnohem účinnější. Jakmile mě hasiči pomocí svářečky a pilek na železo z kolejiště vykáží, odcházím ke svému prutu. Ten tam již obvykle není, jelikož jej jiní méně zelení rybáři většinou zcizí. Toto mi však nevadí, jelikož vím, že jsem pro svou planetu dnes udělal hodně. Vzhledem k tomu, že jsem svého koně sežral, nemám se jak dostat domů a proto se usazuji zde, kde si zakládám novou zelenou rodinu a těším se na další environmentální rybářské zážitky.

Tak takto shrnul svou studii o 2000 stránkách docent Koloušek. Doufáme, že jste se z popisu mnoho odnesli a pomůžete nám zachránit naší planetu.

Komentář ke článku (2)