ahoj parto, 

na Mrku by to byla nemístná reklama, tak to šoupnu sem:

tak už se to blíží. Prvního února se na stránkách LK baits zveřejní detaily jistě průlomového projektu LK Boys. Těšíte se? My s klucima jsme se shodli, že se těšíme hodně. Budete se snažit být LK Boyem? Jaké si myslíte, že bude mít v běžném životě výhody být LK Boyem? Jaké si myslíte, že budou zveřejněné detaily? Mi se na projektu líbí, že každý LK Boy dostane do začátku startovací balíček. To je hezké gesto. A taky je hodně férové, že studenti dostanou slevu a žáci z kapří akademie jakbysmet, takže se budou moci stát LK boyem za polovinu, což je dle mého názoru velmi lidské a od pana Krásy to je velmi vstřícný krok
Prostě a jednoduše, pojďme si hezky popovídat o LK boys.

Jinak tady odkaz: http://www.lkbaits.cz/stranky/lk-boys.htm

Komentář ke článku (734)

 Ahoj parto,

Rád bych se s vámi podělil o nedávný zážitek z veřejné soutěže.

Jeden z našich předních sociálních rybářských serverů, který nebudu jmenovat ani soudit, pravidelně vyhlašuje soutěže pro své registrované návštěvníky, aby tyto motivoval, pobavil, rozesmál i rozplakal. Prostě aby je stimuloval.

Jelikož se doposud pokaždé soutěžilo o ceny z oblasti kaprařiny jako byla třeba nůše smršťovacích červíků třicet kilo pletenky nebo pentapod od Foxe s vystřelovací čepelí, nejevil jsem o tyto soutěže zájem.

Nicméně jednoho dne to přišlo. Byla vyhlášená soutěž o rybářský zájezd na Ebro. Řekl jsem si, proč ne a do soutěže jsem se přihlásil. Je veřejné tajemství, že soutěže na nejmenovaném sociálním rybářském serveru slouží pouze k malé domu pro administrátory a jejich rodiny, popřípadě pro štědré dárce a přispivatele k chodu serveru. Rozhodl jsem se tedy, že půjdu tomu štěstíčku naproti a nalil jsem do soutěže trojnásobek ceny zájezdu na Ebro.

Uplynul týden a následovala obvyklá šaškárna při losování. Jeden z nastrčených administrátorů zveřejní jakýsi soubor, který většinou ani nejde nikomu stáhnout, načež náhodně vybere čísla, které sečte, vyhlásí výsledek, zamává magickou hůlkou a z klobouku (ze souboru, který nejde stáhnout) vytáhne šťastného výherce. Vždy se jedná o nastrčenou osobu (takzvanou mrtvou duši), která slouží pouze jako zástěrka před davem a taky pro finanční úřad.

Abych to zkrátil. Tedy po sérii různých úlisných praktik a nekalých zákulisních dohod jsem za nemalou finanční částku skutečně vyhrál vysněný zájezd na Ebro. Odjezd byl okamžitě.

Nestihl jsem tedy vůbec nic a zaměstnancem serveru jsem byl okamžitě odvezen na letiště, kde jsem byl i s dokumenty o výhře předán dál. Zástupce cestovní kanceláře mi s úsměvem potřásl rukou, pogratuloval k výhře a oznámil mi, že jsem sice vyhrál,  ale vyhrál jsem tu nejlevnější variantu. Tedy jsem v úvodu dostal na výběr. Buď můžu letět. V tom případě ale bude letadlo pilotovat pes a já budu připevněn na trup letadla pomocí sešívačky a nebo můžu jet vlakem. Rozhodl jsem se tedy pro vlak. Zástupce cestovní kanceláře mi popřál hezkou cestu na nádraží taxíkem, který si sám zaplatím a jal se vyvést z kokpitu letadla psa-pilota, na kterém bylo patrné zklamání, že dneska nepoletí.

Cestovní kancelář pokryla cestu vlakem ve třetí třídě. Měl jsem tedy na výběr mezi chodbou a záchodem. Tyto dvě možnosti jsem pravidelně střídal, abych si taky tu cestu užil a vytřískal z toho maximum. Když to je zadarmo že?

Dva dny ve vlaku na střídačku na chodbě a na hajzlu utekly jako voda a já jsem stál v Barceloně na nádraží, odkud mě vyzvednul příjemný mladík jménem Pedro. Pedro byl můj průvodce. Cestou z Barcelony mi vyprávěl příběhy a historky o rybolovu, o Španělsku i o své rodině. Škoda, že neumím španělsky, takže jsem mu nerozuměl ani slovo, ale jeho zápal pro vyprávění byl inspirativní. Jelikož na mě cestovka šetřila, kde se dalo, tak můj průvodce Pedro neměl zuby a kradl.

Dorazili jsme na dolní přehradu, kde jsme rozdělali tábor a já jsem začal chytat.V úvodu mě napadla dětská mafie, zmlátili mě, roztrhli stehno a ukradli mi plynový vařič. Následovala tlupa potulných psů, kteří mě lovili. Bylo zvláštní, že kolegové ze Slovenska, kteří si zájezd koupili u jiné cestovky a kteří chytali opodál, byli těchto strastí ušetřeni.

 Ač byl Pedro ducha mdlého, jeho nasazení bylo příkladné. Neúnavně zavážel mé nástrahy i několik kilometrů ve svém škuneru. Místo vesel měl na klacku přidělané pokličky od hrnců, což ho však nikterak neomezovalo. Pedro do toho šel opravdu na plno a i přeš to, že si hned druhou zavážku zlomil holení kost, neprotestoval a s písní na rtech vyvážel dál. Až mi jihlo srdce při pohledu na neúnavného chlápka s otevřenou a zanícenou zlomeninou, jak srdnatě zaváží mé vláčecí nástrahy stále a stále dokola.

Jaká byla škoda, že se Pedro z jedné vyvážky již nevrátil. Nic naplat, stejnak se můj pobyt chýlí ke konci, jelikož šestidenní cesta na Ebro a zpět mi z mého sedmidenního zájezdu značný krajíc ukousla.

Naposledy se zahledím na nekonečnou hladinu, zamávám do dáli směrem k zesnulému Petrovi kdesi daleko a taxíkem, který si sám zaplatím, jedu na nádraží, kde mě čekají tři dny ve vlaku na hajzlu.

Ale jo, nebylo to špatné. Sice jsem nic nechytil (kromě vztekliny) a v podstatě jsem drtivou část strávil ve vlaku, ale darovanému koni na zuby nekoukej.

Komentář ke článku (10)