zemřel Jarmil Koloušek
Jelikož si bohužel všemocný z všemocných nepřeje publikovat takto smutnou a depresivní zprávu na svém pracovišti (Mrku), potom jsem se rozhodl, že toto oznámení přesunu sem. Zadávám tedy přesnou repliku púvodního znění, které mi zaslal zarytý docentův fanoušek:
S bolestí v srdci je mou smutnou povinností vám oznámit, že nás dnes v brzkých ranní hodinách navždy opustil přední východoevropský rybář, zakladatel kaprařiny (později Pravé kaprařiny), vedoucí rybářského kroužku pro nevidomé, vášnivý včeralař, zahrádkář a kardiochirurg - samouk pan docent Jarmil Koloušek. Budiž nám i jeho rodině útěchou, že zemřel při tom, co miloval a tedy při tření se se sumci. Pan docent byl zastáncem myšlenky, že ryby je třeba pochopit a proto posledních pár týdnů žil pod vodou s kolonijí několika sumců se kterými se postupně spřátelil. Osudnou se mu pravděpodobně stala 90 kilová jikrnačka, která ho během tření zalehla a zardousila. Jeho tělo bylo nalezeno dnes ráno v 7 hodin na břehu řeky Labe značně zohavené od lumíků.
Pan Koloušek po sobě zanechal vedle rozdělané práce taktéž dvě děti a manželku, která bude podle keltského rituálu pohřbena spolu s ním v bandasce.
Naše myšlenky nyní směřují hlavně k pozůstalé rodině, která se nyní ocitla bez živitele. Pan docent byl nejen špičkovou kapacitou ve svém oboru. Byl to taktéž jeden z posledních evropských gentlemanů, oblíbený pedagog a usměvavý člověk.
Pan Koloušek zemřel, ale jeho dílo žije dál. Spolu s jeho týmem jsme se rozhodli pokračovat v jeho nedokončené práci a kolektování práce již dodělané. Taktéž máme v archivu několik nikdy nezveřejněných videí, které chystáme sestříhat a publikovat.
Místo u Labe, kde bylo nalezeno jeho tělo a kde stále ještě díky fušerské práce vyšetřovatelů leží (a pravděpodobně ještě dlouho ležet bude) se stalo od rána poutním místem mnoha rybářů a milovníků přírody, kteří na jeho zohavené tělo pokládají květiny, bonboniéry, či různá přáníčka.
Jelikož jsem přesvědčen, že pan docent měl mnoho přátel a ještě více obdivovatleů, máte nyní zde prostor se s tímto velikánem naposledy rozloučit, popřípadě o něm napsat něco milého.
Není třeba truchlit. Jarmil by si to tak nepřál. Věřte, že se na nás ze shora dívá a při chytání jeho oblíbených marén se na nás usmívá.