Přinášímé Vám exkluzivní zpověď účastníka závodu na Tovačově, který jako jeden z mála lidí navázal s docentem Kolouškem přímý kontakt a stal se svědkem jeho rybářského umu

Už jako malý chlapec jsem se chtěl zúčastnit kaprařských závodů na Tovačově. Většina malých chlapců v mém věku tvrdili, že až vyrostou, tak se stanou policisty, hasiči, řidiči kamionů, dokonce ti méně vnitřně vyrovnaní chtěli být princeznami. To já ne. Já jsem si odjakživa přál stát se závodníkem na Tovačově. Jak léta plynuly, já se stále více a více svému snu přibližoval. Postupně jsem rozrpodal svůj majetek, abych měl na pruty, chodil darovat krev, sperma, abych měl na boilie a rozvedl se se svou manželkou, abych měl klid. Práce, zdraví, perspektiva, důstojnost a mnohdy i lidskost musela jít mému snu stranou, neboť kaprařina ta je jenom pro tvrdý chlapy, a možná ještě pro muskulantní ženský s knírkem. Jakmile jsem usoudil, že jsem v kaprařině ne-li takřka nadčlověk, alespoň tedy kvalitní lovec, mohly mé přípravy na Tovačov započít.
Díky svému asociálnímu vystupování a poustevnickému způsobu života jsem bohužel neměl mezi rybáři žádné přátele. Většinou jsem se ve své pýše rybářům lovícím vedle mě hlasitě vysmíval, vrhal po nich opovržené pohledy a v nestřeženém okamžiku jsem některé spíše starší jedince laškovně házel do vody. Úkol číslo jedna tedy zněl jasně. Sehnat na Tovačov parťáka. Naštestí jsem se na internetové seznamce seznámil s chlápkem s nickem sexy-bannana22, kterýžto se rybařině věnoval. Jmenoval se Jarmil Koloušek. Sice jsme se osobně do té doby neznali, ale podle jeho popisu to vypadalo na rodící se velké přátelství. Jak to tehdá bylo ode mne bláhové. Co já všechno si musel s tímhle člověkem vytrpět. Nebudu předbíhat. Začnem pěkně od začátku:

Sobota – príjezd na Tovačov
Můj sen je splněn. Přijíždím se svou dodávkou plnou boilie k jezeru. Pomalu vycházím z auta s roztaženýma rukama a s kalhotama na půl žerdi pobíhám kolem vody a snažím se vzlétnout, abych se dotknul nebe. Můj entusiasmus však z počátku nebyl organizátory pochopen a proto následuje slzný plyn do obličeje a pár ran rezavou trubkou do slabin. Nezlobím se na ně. Je to přece jejich práce a zároveň koníček. Vytřu si oči a jdu se podívat kdy přijede můj parťák. Jarmil za chvíli přijíždí. Byl jsem celkem zaskočený, jelikož Jarmil přijel na koni. Ptal jsem se ho, kde má většinu věcí a proč nejel autem. Říkal něco v tom smyslu, že takovýhle výslech on nemá zapotřebí a že mu prý rovnou můžu svítit lampou do ksichtu, svázat ruce lanem a típat vajgly o chodidla. Jevil se velmi rozrušeně. Nicméně po několika minutách rozhovoru, který zpočátku vypadal, že skončí buď fyzickým napadením nebo přímo vraždou z nenávisti se Jarmil pomalu uklidňoval a začal produkovat srozumitelné věty, jejichž zasazení do kontextu dávalo smysl. Jarmil se omlouval, že zapomněl společné věci typu bivak, loď a svoje vlastní věci typu pruty, navijáky. Avšak říkal, že všechno vyřeší a jal se ukrást alespoň pruty některému se závodníků. Lehce rozladěn jsem zanechal Jarmila na břehu a šel raději na centrálu nahlásit náš tým. Ještě štěstí, že jsem pro sichr vzal svůj vlastní bivak a nafukovací člun. Jakmile nás zaregistrovali, vracel jsem se za Jarmilem, abchom probrali taktiku lovu. Jarmil zrovna kácel statný strom. Nějak jsem nemohl pochopit, proč kácí strom, ale Jarmil mě ubezpečil, že všechno vyřeší a že se nemám strachovat z neúspěchu. No tak nechal jsem Jarmila kácet další strom a šel jsem k dodávce, abych vyndal boilie a rozvěsil ho do sítí. Jarmil mezi tím pokácel další strom a za pomoci tažného lana, které nejspíš někomu odcizil, příborového nože, krasohledu se Sandokanem a s tupým nezúčastněným úsměvem stavěl vor. Jakmile vor dostavěl, hrdě konstatoval, že všechno vyřešil a notně si přihnul s čutory.
A je to tu právě probíhá losování míst. Jsou zde čtyry sektory A, B, C, D. První tři sektory vypadají celkem dobře, ale sektor D nechci v žádnem případě.Fouká zde šílený vítr a voda v tomto sektoru je chladnější než v jiných sektorech, o čemž svědčí občasné ledové kry a eskymáci, kteří zde loví tuleně. Na dobu závodů bylo eskymákům poskytnut zdarma kupon do kasina, takže zde momentálně nejsou. Tichým svědkem jejich nedávné přitomnosti se stala pouze ztažená tulení kůže na břehu a opuštěné eskymácké mládě. Tak jako tak sektor D jsem rozhodně nechtěl a ani Jarmil nejevil nadšení při pomyšlení, že by jsme v tomto sektoru strávili příštích několik dní. Jelikož jsem smolař, povinnost losovat vyšla na Jarmila. Áčko, Béčko klidně i Céčko. Hlavně ne sektor D. Ubezpečoval jsem se, že máme 75 procent šanci, že v sektoru D nebudem, což je hezké. Jaké bylo mé překvapení, když Jarmil vylosoval sektor E. Byl jsem velice zmaten, jelikož sektor E zde vůbec nefiguroval a nikdo ani pořádně nevěděl kde to je. Organizátoři pouze krčili rameny a tvrdili, že sektor E byl ještě před týdnem, ale že vyschnul a tudíž nevědí co s námi. Nakonác nás šlechetně upíchly do sektoru D. Bylo vymalováno. Jarmil po svém úspěšném losu prohlásil, že je to vyřešený a notně si přihnul z čutory. S Jarmilem jsme se tedy přesunuli na náš sektor. Já jsem dojel autem až na naše místo a čekal na Jarmila, až sem dotáhne na zádech svůj vor. Postavil jsem mezi tím bivak, nafounkul člun a připravil pruty na zítřejší lov. Jakmile dorazil Jarmil, bylo potřeba vyjet na vodu s echolotem a vytyčit krmné místo. Dohodli jsme se, že každý si najde svoje místo a bude na něm lovit dle svého uvážení. Já jsem si s echolotem zmapoval místo před sebou a umístil bojku asi na sto metrů. Jarmil prohlásil, že na závody takového typu je třeba speciální a nečekaná strategie, tak se jal umístit bojku na břeh vedle našeho bivaku. Tuto jeho inovátorskou taktiku jsem mu naštěstí vymluvil a vyslal jsem ho na jeho voru s mým echolotem hledat si místo. Jarmil měl velké problémi s řízením svého voru a za pomoci dlouhého bidla, kterým se odpichoval ode dna se točil pořád do koloečka. Musel jsem ho tedy odšťouchnout od břehu, aby se dostal alespoň na vodu. Ještě dobré dvě hodiny se točil do kola asi pět metrů od břehu, než umístil bojku asi na třech metrech, kde byla hloubka po kolena a pídil se na voru zpět na břeh. Jakmile dorazil, přihnul si notně ze své čutory opět se slovy, že je to vyřešený. Domluvili jsme se, že vor už používat nebude a že mu budu do budoucna půjčovat svůj člun. Nicméně o změně lovného místa nechtěl ani slyšet. Prý to je nejlepší místo na celém jezeře. Pomyslel jsem si svoje, ale nechtěl jsem ještě před začátkem závodu vyvolávat v našem týmu rozostřenou atmosféru, tudíž jsem to přešel mávnutím ruky.
Blíží se noc a zima je znát čím dál tím víc a víc. Bivak se nám pomalu pokrývá jinovatkou, okolní zvěřina, pokud ještě vůbec žije, se pomalu chystá k zimnímu spánku a Jarmil si dělá zásobu oříšků na zimu. Zabalený do vaťáku a čepici s šálou sedím v křesle a jsem velice smutný, když sleduju dalekohledem rybáře v ostatních sektorech, jak se v tílkách potí, koupou se a hrají plážový volejbal. Jakmile mi zamrzl dalekohled, odcházím ulehnout do bivaku a očekávat zítřejší ráno, tedy zahájení závodu.

Neděle – 1. den závodu
A je to tu. Ráno slyšíme zahajovací výstřel, po kterém následuje tichý výkřik a za nedlouho sirény. Jak jsem se později dozvěděl, tak při zahajovacím výstřelu byl postřelen jeden závodník do stehna a závod pro něj tudíž skončil. Naštěstí to nebyl s Jarmilem náš případ a proto jsme se vrhli na závodění. Nejprve jsem si zavezl já své pruty na své místo. Nakrmil kolem pár kuličkama a vracel se na břeh v domnění, že Jarmil už bude mít dávno nahozeno i nakrmíno. Nebylo tomu tak. Jarmil čekal, až dorazím, aby si mohl taktéž zavézt. Nedokázal jsem mu vysvětlit, že jelikož má lovné místo tři metry od břehu, je zcela zbytečné, aby tam zavážel. Vždyť ta montáž se tam dá položit rovnou ze břehu. Jarmil však trval na zavážení.Nechtěl jsem se hádat, proto jsem mu poskytl loď a šel si udělat kávu. Jakmile jsem dovařil kávu a podíval se na vodu, čekal mě zděšující pohled. Jarmil byl na lodi kdesi uprostřed jezera dobrých dvěstě metrů od břehu a navíc v úplně jiném sektoru. Popadnu dalekohled a pozoruju jak něžně pokládá obě montáže, a vrací se opět ke břehu. Nejenom že si zavezl přes moje oba pruty, ale i přes další tři sektory.Jakmile se vrátil, opět pravil, že všechno je vyřešený a notně si přihnul ze své čutory. Když krmil kobrou na svém místě tři metry od břehu, kde vlastně vůbec nechytal, naznačil jsem mu, jestli si je vědom, že má pruty zavezéné mimo své krmné místo a navíc přeze mě. Okamžitě mě nazval lhářem a intrikářem a začal mi vyčítat, že netáhnem za jeden provaz a že takhle nic nevyhrajem. No co dotat byl jsem zaskočený, ale říkal jsem si, že to bude dobré. Jarmil se uklidnil a šteloval něco s pípákama. Následuje hlasitý vysoký tón, který nepřestává. Když jsem se zeptal Jarmila, co to má znamenat, tak odvětil, že si hlásiče nastavil tak, že budou pípat neustále a že jakmile přestanou pípat, znamená to záběr. Tuto svou větu podpořil ještě povzbudivým úsměvem a vztyčeným palcem. Ještě přihodil kobrou další tři až čtyři kila boilie na své místo tři metry od břehu, se slovy, že všechno je vyřešený si přihnul z čutory a šel opět spát.
Den se pomalu blíži ke konci a v našem sektoru žádná bodovaná ryba. Ve vedlejších sektorech chytají kapra za kaprem a tady nic. Jarmil se probudil a šel si opět nakrmit několika kili mého boiliesu na místě, kde vůbec nechytá. Když tu náhle se ozval můj hlásič. Okamžitě zasekávám a vyjíždím na člunu pro rybu. Bohužel se však zamotává do Jarmilových prutů, který je měl přez moje a navíc Jarmil na mě ze břehu křičí, že se všechno vyřeší a následně mohutně zasekává oba své pruty, čímž mi nejenom mého kapra utrhnul, ale navíc mě i s lodí převrhnul do vody. Jakmile se celý promočený, zmrzlý a bez kapra vracím na břeh, Jarmil se mi směje, jakej jsem nešika a motovidlo a sápe se po člunu, aby si mohl zavézt. Měl jsem v tu chvíli co dělat, aby mi neujely nervy. Uklidnil jsem se a celou situaci přešel s nuceným úsměvem. Jarmil si opět zavezl napříč celým jezerem sektory, nesektory a spokojeně si přihnul s čutory. Já už jsem nějak neměl sílu zavážet, navíc jsem neměl ani kam, jelikož Jarmilovy vlasce šli přez mojí část lovného místa. Zeptal jsem se tedy Jarmila, jestli můžu ten jeden prut hodit na to jeho krmný místo. Avšak prý to nešlo. Bylo by tam prý moc vlasců nahečmaných na jednom místě a to kapři nemaj rádi. Poraženecky jsem se podíval na Jarmilovu bojku tři metry u břehu, kde bylo tak málo vody, že kupa jarmilova boilie, kterým tam krmil po kilech už vyčnívalo nad vodu. Jen jsem se pousmál myšlence, že by o toto místo kapr vůbec zavadil pohledem a šel jsem si radši lehnout, neboť zima už byla krutá.

Pondělí – 2.den závodu
V noci nešlo skrz zimu a řev Jarmilových hlásičů moc spát, takže jsem ráno v takzvaném stavu zombie. Nicméně první pozitivní zprávy. V našem sektoru se začínají chytat ryby. Tato informace mě nakopla a chtěl jsem si ihned zavízt. Jaké bylo mé překvapení, když natěšený na vyvážku zjišťuji, že ve člunu je ohromná díra. Okamžitě budím Jarmila, co to má znamenat. Ten jen nezúčastněně prohlásil, že v noci nemohl pořádně spát, jelikož jsem chrápal, tak se jel projet na lodi, aby si pročistil hlavu a při té příležitosti propíchl člun nožem. Na otázku proč to proboha udělal, oepověděl, že měl slabou chvilku a že se omlouvá, ale jestli prý chci, že mi to zaveze na svém voru. To jsem samozřejmě nechtěl, tak jsem lítal po břehu a sháněl od ostatních závodníků lepení. Shánění lepení a jeho následné použití na člun mi zabralo celou půlku dne, během které se v našem sektoru začli chytat kapři jak na běžícím pásu. Dokonce i Jarmilův hlásič přestal pípat a on zasekává a zdolává kapra kolem 10kg. Ihned mi ho přinesl ukázat a roznítit můj hněv slovy, že kdybych se celý den nebabral se člunem, že bych taky třeba něco chytil. Jakmile člun konečně slepím a vyvážím své pruty, obloha se zatahuje a v našem sektoru začíná sněžit. Ryby přestaly brát
Počáteční optimismum z rána opadá. Navíc jarmil se začíná shánět po člunu, že by si rád zavezl. Tentokrát jsem mu ho už nepůjčil, tak jarmil se slovy, že nejsem týmový hráč vyráží zavážet vorem. Tentokrát se vymotal od břehu a vypadá to, že ho vzal jakýsi boční proud na širou vodu.

17.00 - Už jsou to dvě hodiny a Jarmil nikde
20:00 - Jarmil je na vyvážce už pět hodin. Padla hustá mhla (opět pouze v našem sektoru)
01:15 - Jdu spát. Jarmil se ještě nevrátil z vyvážky


Úterý – 3.den závodu
Ráno záchranáři vyprošťovali Jarmila, který se spolu s vorem zaklínil kdesi ve spadlém stromě. Už jsem se těšil, že se Jarmil nevrátí, ale nestalo se tak. Jakmile byl vyproštěn prohlásil, že je to vyřešený a opět si přihnul z čutory. Nyní už je opět nasáčkovaný u mě v bivaku a vypráví mi nějaký smyšlený historky o tom, jak vyhrál olympiádu a pět let žil v jezevčí noře, aby pochopil jejich myšlení a stravovací návyky.
Jarmil už pochopil, že zavážet nebude, jelikož nemá jak, tak prudkými švihy prutem házel své montáže bez jakékoliv logiky kamsi před sebe. Je zajímavé, že i tímto způsobem přehazoval nejen mě, ale takřka celý sektor. Co se týče ryb, tak dneska nebylo chyceno v našem sektoru vůbec nic. V ostatních sektorech to jelo jak pomásle a šušká se u nás, že tam překonali hněd několik světových rekordů. Nicméně toto se my nedozvíme, jelikož s naším sektorem nechce mít nikdo nic společného. Ostatní závodníci sem na pokec nechodí a organizátoři se nám vyhýbají obloukem.
Dnešek byl celkem poklidný, až na menší skandál, který na večír propuknul. Dva tými podali oficiální protest na tým z vedlejšího sektoru, jelikož jim zavážel do sektoru. Docela mě zajímalo, jak je možný, že ještě nikdo nepodal protest na Jarmila, ale nechtěl jsem to rozpitvávat. Každopádně organizační tým se na večer zavřel v centrále s tím, že celý incident budou řešit klidně i celou noc. Jsem celkem zvědavý, jak tato schůze dopadne i vzhledem k tomu, že organizátoři vstupovali do centrály obnažení, potřeni pouze nějakým éterickým olejíčkem držíc v jedné ruce okenu a v druhé ruce třešňovou větévku, jíž se švihali vzájemně přes hýždě. Pln napětí odcházím spát a nemůžu dospat rána.

Středa – 4. den závodu
Ráno mě budí smečka polárních vlků, kteří se prohání kolem našeho ledem obaleného bivaku. Noc byla opět bez záběru. Ještě v polospánku jsem přistihl Jarmila, jak na vařiči přivádí k varu lák od okurek a leje si ho do čutory. Pachuť, která mi v tu chvíli vyvstaval na jazyku mi zabránila zeptat se Jarmila proč to dělá a raději jsem vyšel z bivaku směr centrála, kde bylo ohlášeno velké shromáždění ohledně včerejšího incidentu. Jakmile jsem dorazil na místo, byl zde již početný dav, který vykřikoval hesla typu smrt podvodníkům, Jak vy nám, tak my vám, ten, kdo páchá příkoří, na hranici uhoří a dokonce jeden závodník, jehož motorické schopnosti jakožto schopnost ovládání svěrače byly otupené alkoholem, vyřvával v leže hlavou zabořenou do bahna: „Na svatého Řehoře, chudý oráč neoře“.Divné šimrání v žaludku umocňovala i skutečnost, že někteří závodníci v davu vedle vykřikování již dříve zmiňovaných hesel třímali v rukách hořící pochodně popřípadě vidle. Nepříčetnost davu na chvíli utišil jeden z organizátorů, který přistoupil k řečnickému pultu a začal číst z jakéhosi pergamenu. Vysvětloval, že protest ohledně zavážení do jiného sektoru byl uznám za platný a proviněný tým závodníků bude tedy diskvalifikován. Následovalo mohutný davový výkřik a všichni se vrhli proviněné závodníky „diskvalifikovat“. Tomuto linčování jsem již nechtěl více přihlížet, proto jsem se odebral zpět ke svému lovnému místu. Z doslechu ještě vím, že rozlobenému davu se konání spravedlnosti zalíbilo a že se rozjel natolik, že pro výstrahu „diskvalifikoval“ ještě další tři tými, který byly poblíž.
Vrátil jsem se tedy do bivaku, kde Jarmil naštěstí spal. Vypadal spokojeně a vyrovnaně. Dokonce s úsměvem blaženě šeptal nesrozumitelné věty. Řekl jsem si, že konečně mám příležitost něco chytit. Sice naše šance na jakoukoliv výhru jsou naprosto nulové, přece jenom jsem si chtěl chytit alespoň jednoho kapra. Připravuji tedy nové montáže, když tu se začně linout z bivaku nejpre dým, načež husté plameny a ve finále vybíhá vyděšený Jarmil. Jeho hlasitá výkřiky: „Hoří mi vlasy, hoří mi vlasy“ se linou po hladině a dokreslují marnost celého mého závodění. Jarmil si nebere s ničím servítky a ač mu nehoří vůbec nic, probíhá skrz moje pruty, které patrně láme a skokem plavmo letí do vody. Jakmile po minutě pod vodou zřejmě usoudil, že plameny na své hlavě zažehnal, vylezl na břeh, přihnul si s čutory a pravil, že je všechno vyřešený. Zajímalo mě, proč nám shořel bivak, ale Jarmil o tom nechtěl mluvit, jelikož je prý ještě v šoku a nechce jitřit staré rány. Naprosto odevzdaně jsem šel skontrolovat škodu na prutech. Ty se jevili v použitelném stavu, tudíž jsem je zavezl na svoje krmný místo. Jarmil pro sychr své pruty vytáhl, aby skontroloval nástrahu a mohutným švihem kamsi do neznáma mě opět přehodil. Dokonce bych dal ruku do ohně za to, že jeden prut hodil na protější straně do stromu, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Jediný, co mě zajímalo byla stále a stále vlezlejší zima. Normálně bych se před ní ukryl do bivaku, který však shořel i s mým spacákem. Zeptal jsem se tedy Jarmila, co budeme dělat. Jarmil opět nezklamal a se slovy, že všechno vyřeší, vytáhl z baťohu litr vodky, který na místě vyexoval. Jakmile obsah lahve zmizel v jeho chřtánu, zamotal se, začal hrozit pěstí směrem kamsi na oblohu, postěžoval si, jak si za komunistů krásně žilo a usnul hlavou na kameni a jednou nohou ve vodě. Pomyslel jsem si, že to se dalo čekat a šel jsem se shánět po nějakém přístřešku nebo přikrývce. Původně jsem se chtěl jít vyspat do auta, ale tomu zamrzly dveře, takže jsem se do něj nedostal. Chvilku jsem závistivě sledoval dalekohledem závodníky v ostatních sektorech, jak se mažou krémi na opalování a před neúprosným slunkem se schovávají do stínu. Jakmile jsem se nabažil tepla alespoň okem, ulehl jsem vedle ohořelých trosek mého bivaku, přikryl se futrálem na pruty a usnul.

Čtvrtek – 5. den závodu
Ráno mě vzbudily nějaké hlasy. Chvíli mi trvalo než jsem vstal, jelikož jsem musel počkat, až poleví led na mém obličeji. První co jsem po oblevě spatřil byl jeden můj vytažený prut a na podložce kapr dobrých dvacet kilo těžký. Vedle podložky na stoličce seděl Jarmil a poskytoval rozhovor reportérovi. Tvrdil, jak se mu těžká dřina nakonec vyplatila. Že i přes neschopnost svého parťáka neházel flintu do žita a využil všech svých dovedností a schopností, aby v nepříznivém počasí přece jenom chytil nějakou bodovanou rybu. Když začal líčit, jak v noci musel sám zavážet, jelikož se jeho parťák sťal jako vidle a následně sám ze svého místa a na svou oblíbenou montáž zápolil s obřím kaprem, praskla mi žilka v oku. Tohle byla ta úplně poslední kapka. Beze slova a zanechav zbytek svých věcí, které byly po zásahu Jarmila jakž takž použitelné jsem zapalovačem rozmrazil dveře od auta a z Tovačova odjel
Tak tedy dopadl můj životní sen. Z denního tisku jsem se dozvěděl, že Jarmil nakonec celý závod vyhrál a plánuje do budoucna televizní pořad s Jarmilem na rybách. Od onoho osudného závodu jsem seknul s rybařinou a nyní se živím jako ošetřovatel včelých rojů.

Komentář ke článku (7)