jelikož je železo nutné kout, dokud je ještě žhavé, tak si taktéž přihraju polívčičku nad aktuálním ožehavým tématem Jakub Vágner.

 Kdo je to Jakub Vágner? Rybář? Dokumentarista? Manekýn? Herec? Zpěvák? ČSOBman? Nutriční poradce?

Vyjma toho posledního, vypadá to, že vše jmenované. V jaké však kvalitě?

Nyní bych rád upozornil, že bude následovat cílená kritika pana Vágnera, takže je na čase zde začít mávat ve vzduchu závistí a čecháčkovstvím, jelikož je to opravdu tak. V životě jsem nic nedokázal, tak kolem sebe plivu špínu a závidím každému úspěch.

 V první řadě si musíme přiznat, že pan Vágner dělá dobrou show. Pro nerybáře a pro lidi, co do toho nevidí a tu číši soudnosti mají z poloviny prázdnou je to stoprocentní zábava. Rachitický blonďák cestuje po světě, živí se opicemi, plastovými židlemi a anakondami, které skolí holýma rukama a co je hlavní, loví bájné ryby. Ryby, které buď už milion let nikdo nechytil a nebo vymřely. Minimálně každá z těchto ryb v minulosti ulovila a sežrala člověka, takže je jejich lovení jakože hodně o hubu.

Navíc blonďaté vlasy, modré oči a ochotnické výkřiky během zdolávání zabijáckých ryb, stejně jako kožený a infantilní projev, táhnou k obrazovkám i z temných koutů vyleznuvší úlisné a vilné gentlemany, kteří jsou páteří divácké základny zábavných pořadů.

Jeho nenaplněný vztah s kameramanem Jirkou Středou zase přitáhne před obrazovky cituchtivé divačky.

Soudný člověk, rybář, se však při sledování pořadu pana Vágnera zamyslí a položí si několik otázek: „Proč vždycky chytne tu největší rybu až poslední den? Jakto, že chytil zase rekordní rybu, když na youtubu jsem viděl minimálně tři videa, kde chytili tuhle rybu o dost větší a těžší? Otázek se jistě naskýtá mnoho a odpověď je jasná. Je to show. Je třeba oslovit co nejširší základnu. Obyčejný člověk, nerybař, se nebude půl hodiny dívat na nadšeného rybáře, který na rybníku za barákem chytá kapříky. Ba ne. Obyčejný člověk je přesycen Ordinacemi v Růžové zahradě, Ulicemi, Hotely Paradise a jinými prudce náročnými pořady. Na obyčejného diváka si jen tak nepřijdete. Pokud ho chcete zaujmout, musíte mu nabídnout dramatickou zápletku, divoké zvíře, o kterém v životě neslyšel. Toto zvíře opříst řadou legend. Najmout si přičmoudlého míšence, nedat mu měsíc najíst, nadopovat ho LSD a nechat ho na kameru hovořit o lidožravém sumci s tím, že míšence budete vydávat za domorodce, který ví o čem mluví. Dále pak musíte v pořadu diváka ujišťovat, že rybu, na kterou se chystáte viděli naposledy před padesáti lety. Rybáře, kteří na pozadí v rozhovoru chytají zmiňované ryby na hod posléze šikovný střihač vystřihne, aby podtrhnul unikátnost úlovku.

Alfou a omegou takové show je ale její ústřední hrdina. Ošlehaná tvář zcestovalého mládence, se kterým se život nemazlil a nic neměl zadarmo. Je potřeba z něj udělat přírodní úkaz a nezdolného muže, který má pro strach uděláno. Stačí říci, že ho například ve spánku pokousal had, štír, pavouk a ježek. Mládenec však nehnul ani brvou, jelikož nechtěl budit své průvodce, zatnul pěsti a jed absorboval bez následků. Toto tvrzení nelze nikterak vyvrátit, tedy ho můžeme s klidem šířit jako pravdu. O fyzické síle hlavního hrdiny přesvědčíme veřejnost tím, že najmeme žoldáky, kteří umlátí anakondu a necháme se s ní mladého hrdinu vyfotografovat. Zde se představivosti meze nekladou. Žoldáci mohou ubít tygra, nosorožce, krokodýla nebo například lenochoda. Důležitá je fotografie mladého hrdiny, který vítězoslavně třímá v dlaních hlavu šelmy, kterou sám holýma rukama přemohl.

Navíc běžný rybář bude rád, že při sledování pořadu má možnost si pořídit hypotéku od ČSOB s odloženými splátkami, což taky dělá hodně.

Zařadíme-li pana Vágnera po bok bavičů a nosičů dobré nálady typu Petr Novotný nebo Josef Náhlovský, potom je vše v pořádku a z tohoto pohledu mu nelze nic vytknout.

Pokud však pohlédneme na jeho tvorbu coby rybář dychtící po informacích, mám důvod se domnívat, že zde nám pšenka nepokvete.

Pan Vágner je jistě kvalitní rybář. O tom nemám pochyb, avšak jeho přínos rybářské obci je mizivý. Někdo argumentuje tím, že přeci on rybařinu proslavil. Já se ptám jestli je potřeba rybařinu proslavovat? To je snad rybářů málo?

PS: K údajným podvodům se vyjadřovat nebudu, jelikož a protože jsem u nich nebyl ani jsem neviděl fotografie, které by pana Vágnera usvědčovaly ze lži.