V současné době je velice populárním tématem záchrana planety a to možnými i nemožnými způsoby. Někdo jezdí v autě na tužkové baterky, jiný se živý pouze obnovitelnými zdroji potravy, tedy lidmi, (v tomto ohledu jsou světovou velmocí Němci) a někdo zase místo žárovek používá světélkující druhy hlodavců. Tak jako tak ochrana přírody potažmo celé planety se stala módním trendem. Bylo tedy otázkou času, než se tento moderní trend transformuje i do rybařiny. V dnešních dnech jsou již zaznamenány určité dílčí pokusy jednotlivých rybářských jedinců, či celých organizací, které se pokouší rybařit takříkajíc „zeleně“. Nicméně jejich snaha přichází lehce s křížkem po funuse, neboť všem těmto organizacím vytřel zrak inovátor, vědec, zahradník a správce tenisových kurtů docent Jarmil Koloušek. V dobách kdy u nás komunističtí pohlaváři vylévali ve velkém do řek naftu a politické vězně, strojní průmysl byl poháněn energií získanou z pálení pneumatik a amerických (imperialistických) turistů  a rozsáhlé lesní plochy byly káceny jen tak z nudy, docent Koloušek vysledoval možné dopady současné spotřební společnosti na přírodní zdroje a matičku zemi jako takovou. V těchto dobách, kdy slovo „ekologické“ nebylo obsaženo v žádných slovnících, studoval možnosti jak pomocí rybařiny zachránit svět. Jeho studie byly velmi zdlouhavé, zbytečné a měly za následek několik zmařených lidských životů a vyhynutí celé řady živočichů (například dinosaurů atd.) Nicméně i přesto Jarmil Koloušek přišel po dlouhé době výzkumu k velice zajímavým a takřka šokujícím závěrům v oblasti ekologie. Celá jeho studie environmental – fishing je natolik dlouhá a stěžejní, že by průměrnému čtenáři při nahlédnutí do spisů krvácely rty a dásně, proto pan docent vypracoval pro širokou veřejnost speciální souhrn celé problematiky, který pojal coby jakýsi popis rybářského dne environmentálního rybáře. Našemu týmu se podařilo získat tento popis jako prvnímu, takže vám ho exklusivně přinášíme:

 

Dobrý den vážený čtenáři. Jmenuji se Jarmil Koloušek a jsem zelený rybář. Pokud máš zájem zachránit naší planetu prostřednictvím rybolovu neváhej a přečti si následující řádky ve kterých jsem popsal svůj typický environmentální rybářský den. Důsledně jej prostuduj a pokus se následovat mých rad a triků.

 

Je teplé letní ráno. Vyrážím na ryby. Přesně ve 4 hodiny ranní přijíždím na svém koni k mé oblíbené řece. Sesedám a jdu si prohlédnout místo lovu. Abych nepoškodil rostliny kolem vody, pokouším se levitovat. Levitace mi však příliš nejde, proto většinou skáči letmo přes trávu přímo do vody. Pokud i tak zhatím život nějaké rostlině, mám vždy po ruce svůj bič, kterým se soustavně bičuji přes záda, abych se potrestal. Stav i teplota vody vypadají v normálu, tak posnídám svého koně a pomalu se začnu připravovat k lovu. Skládám si své dřevěné pruty, přidělávám na něj své navijáky z dřevěného uhlí a kostěnými očky provlékám vlasec z drůbežích střívek. Na vlasec zhotovuji montáž ze svého zubu a ranního vánku a pokládám prut na zem. Nyní si své lovné místo prokrmím biomasou, nastražím na prut kostku své kostní dřeně, nahodím na zakrmené místo a pokládám jej opět na zem. Během čekání na záběr zakopu zbytek svého koně a ze spadaných větví stavím malou větrnou elektrárnu, která pohání mé dřevěné příposlechy. Nyní je již vše připraveno a já mohu v klidu čekat u prutu na záběr. Zanedlouho se záběru skutečně dočkávám a já vytahuji krásného trofejního cejna. Jelikož jsem zelený rybář, cejna nefotím neekologickým fotoaparátem, nýbrž jej nakreslím uhlíkem na papír. Po několika hodinách mám nákres hotov. Házím leklého cejna zpět do vody a nahazuji pruty. Místo prohodím několika hrstmi biomasy a v poklidu čekám dál. Zhruba po půl hodině avizuji svou potřebu velké strany, proto zapínám příposlechy a odcházím do nedalekého křoví vykonat potřebu. Jakmile jsem hotov, utírám se kamenem (v žádném případě nepoužívám listí, jelikož bych tím způsobil stromům bolest) a své exkrementy vkládám do kapsy k pozdějšímu využití (dělám z nich doma modely letadélek)

Jakmile se vracím ke svému prutu, zjišťuji, že policajt, který je zhotoven z nehtu a vlasů, je přilepený k prutu a brzda navijáku drnčí až se z ní práší. Mohutně tedy zasekávám a zdolávám násadového kapra. Po šetrném vylovení a změřením, kapra okamžitě syrového konzumuji. Kapr je jediná obnovitelná potrava a proto je třeba toho využít. Zbytek kapra, kterého jsem nedojedl nechávám opodál pro veverky aby nepřišel nazmar.

Po jídle nahazuji prut a odpočívám. Musím se přiznat, že výběr místa podléhá z mé strany skutečnosti, že se poblíž nachází nějaká železniční trať. Této skutečnosti využívám v případech, kdy zrovna ryby neberou. V tom případě nechávám prut nahozený a jdu se protestně přivázat řetězy na koleje. Tímto činem se snažím přimět vládu k zamyšlení. Je však potřeba se přivázat na koleje v místech, kde se pohybují lidé popřípadě sdělovací prostředky. Nemá příliš význam se byť z ušlechtilých důvodů přikovat na trať kdesi v pustině, neboť váš chrabrý čin nikdo nezaznamená a vás následně vlak přejede. Ve svých počátcích jsem se přivazoval přímo k vlaku, avšak tato akce nesklízela příliš ovoce, jelikož vlak se vždy rozjel a smýkal s mým tělem po okolní krajině. Čím jsem starší, tím jsem rozumnější a proto přikování se ke kolejišti je mnohem účinnější. Jakmile mě hasiči pomocí svářečky a pilek na železo z kolejiště vykáží, odcházím ke svému prutu. Ten tam již obvykle není, jelikož jej jiní méně zelení rybáři většinou zcizí. Toto mi však nevadí, jelikož vím, že jsem pro svou planetu dnes udělal hodně. Vzhledem k tomu, že jsem svého koně sežral, nemám se jak dostat domů a proto se usazuji zde, kde si zakládám novou zelenou rodinu a těším se na další environmentální rybářské zážitky.

 

Tak takto shrnul svou studii o 2000 stránkách docent Koloušek. Doufáme, že jste se z popisu mnoho odnesli a pomůžete nám zachránit naší planetu.

Komentář ke článku (2)

Ultra Masaři nového Milénia

 

V životě každého člověka se najde období, za které se dotyčný přinejmenším stydí, popřípadě by na něj rád zapomněl. Stejně tomu tak bylo i u docenta Jarmila Kolouška. Ke konci devadesátých let společně s několika souputníky stál u zrodu rybářsko-náboženské sekty Ultra Masařů nového Milénia. Našemu zpravodajskému týmu se podařilo v archívech objevit několik důkazů o existenci této sekty. Byla nalezena stará korespondence mezi Jarmilem a jeho tehdejším přítelem Vlastimilem Kotoučem, kde se Jarmil přímo o této rybářské frakci zmiňuje. V současné době sice pan docent Koloušek v této komunitě nefiguruje, ale určitě stojí za to se o Ultra Masařích nového Milénia Zmínit. Pan docent se k tomuto tématu odmítá přímo vyjadřovat, proto jsme v redakci usoudili, že nejlépe popíše fungování této sekty již ona zmiňovaná korespondence. Dopisy, které Jarmil psal svému Příteli Vlastimilovi poskytla archívu vnučka po panu Kotoučovi, jelikož Vlastimil před třemi lety prodělal celkovou operaci, kdy byl chirurgicky přeměněn na kapra a vypuštěn do Labe.

Korespondence je seřazena podle data odeslání:

 

 

1.června 1998

 

Ahoj Vlastíku,

je škoda, že jsme se již dlouho neviděli. Nevěřil bys, jaké novinky se z mé strany udály. Určitě si vzpomínáš, jak jsem na naší společné výpravě ubil kapra pěstí a následně ho přetrhl. Tys říkal, že z toho nic nebude, ale mě to moje počínání nedalo spát. Hloubal jsem, hloubal, přečetl několik zapovězených knih a pak jsem byl osvícen. Spolu s několika přáteli jsme dali věci do pohybu a založili skupinu (možná až sektu) Ultra masařů nového Milénia. Víš Vlasto je to něco povznášejícího. My nejsme obyčejní masaři, co zabíjí pro maso. To ani náhodou. V našem zabíjení je poezie. Dáváme do toho srdíčko. Zabité ryby většinou vracíme zpět vodě, jelikož nikdo z nás ryby nežere. Sestavili jsme určitý řád a máme i několik filozofických knih, ze kterých vycházíme. Scházíme se vždy pravidelně v sobotu večer a modlíme se společně k bohyni Chemothé, která je patronkou nesmyslných úmrtí. Naše řady rostou ze dne na den a náš vliv neustále roste. Jak jsem již psal, my zabíjíme ryby pro potěšení a pro krev, nikoliv pro maso. Ulovené a následně brutálně ubité ryby zařízneme, pokapeme jim ránu klinikem a opět šetrně pouštíme. Velmi nás mrzí, že jsme přirovnáváni k běžným masařům, ale snažíme se seč můžem, aby nás veřejnost uznala za sportovní odnož rybařiny. Každopádně pakliže bys měl zájem, rádi tě uvítáme ve svých řadách.

 

Pac a pusu – tvůj Jarmil

 

 

28.července 1998

 

Ahoj Vlasto,

v minulém dopise jsem ti líčil začátky naší organizace Ultra Masařů nového Milénia. Na rovinu ti můžu říct, že je to lepší a lepší. Naše řady jsou již přeplněné a proto místo sobotního modlení každý pátek obětujeme jednoho členu pro naší bohyni Chemothé a následně sníme jeho ostatky. Je to prostě paráda. Naše základna se přemístila k jedné dvaceti hektarové nádrži a pilujeme naše umění. Například včera jsem chytil tři sumce. Jeden byl podměrečnej, tak jsem s ním jenom třísknul o strom a rošlápl hlavu. Zbylý dva měli hodně přes metr, proto jsem je umlátil větví a pustil zpátky do vody. Nechápu jak si tyhle krásný ryby může vzít někdo domů pro maso. Taková nádherná ryba patří zpátky do vody.

Vlastíku je škoda, že se k nám nechceš z časových důvodů přidat, ale pokud se to v budoucnu změní, pořád tu mám pro tebe místo.

 

Pac a pusu – tvůj Jarmil

 

 

19. srpen 1998

 

Ahoj Vlastíku,

Organizace Ultra Masařů nového Milénia jen vzkvétá. Měli jsme sice pár problémů s policií, ohledně rituálních vražd členů, ale to se vyřešilo poté, co jsme policisty rituálně obětovali bohyni Chemothé – nechť je její velikost věčná. Další nemilá skutečnost v jinak rozzářeném chodu organizace je fakt, že v námi obsazené nádrži začínají docházet ryby. Nedokážu si to vysvětlit, ale krk bych za to dal, že to dělá ten parchant kormorán. Sice tu nehnízdí, ale určitě nám tu zabíjí ryby. Učinili jsme tedy s kolegy trestnou výpravu za kormoránem, který sídlí v nedaleké 180 km vzdálené zoologické zahradě ve Dvoře králové a i přes protest tamních zaměstnanců a za pohledu dětí z mateřské školky, které tam byli na výletě, jsme místního kormorána rozřezali za živa rezavým a tupým předmětem. Nutno podotknout, že se naší partě rozřezávání zalíbilo, tak jsme cvičně ještě rozřezali žirafu, lenochoda a prodavače cukrové vaty.

Jinak umění masařiny jsme na naší nádrži vypilovali takřka k dokonalosti. Naším heslem se stalo mrtvá ryba – dobrá ryba. Nyní každá námi chycená ryba doopravdy trpí a cítí velkou bolest. Navíc kvůli focení jsme přešli na zasakování. Tedy pakliže rybu chytneme v noci, zmrzačíme ji a uložíme do saku. Ráno potom mrtvolku fotíme, popřípadě ji dorazíme a pustíme zpět. Doufám, že si to s členstvím v naší organizaci ještě rozmyslíš.

 

Pac a pusu – tvůj Jarmil

 

3.září 1998

 

Ahoj Vlasto,

začíná to bejt celý na hovno. Ryby nám v nádrži docházej ve velkým (kvůli těm kurvám kormoránům a vydrám) Nechápu to. Kormorány jsme vybili v okolí dvěstě kilometrů a vydry jakbysmet. Navíc nás nějakej křivák prásknul rybářský stráži, takže tady chodil oxidovat pořád nějakej čičmunda a chtěl zabavovat papíry. Když jsme mu slušně oznámili, že žádný papíry nemáme, tak chtěl volat fízly. Naštěstí někoho napadlo, ho třísknout vší silou hasákem přes kolena. Měl jsi vidět, jak pištěl. Jako malá holka. No snad už dá pokoj. Jenom by mě zajímalo, jaká svině svinutá nás naprášila.

Jinak ryb je tady pomálu, tak aspoň chytáme a masaříme ohrožené ptactvo a jiné živočichy.

Každopádně mě mrzí, že jsi už definitivně odmítnul účast v naší sektě.

 

Pac a pusu – tvůj Jarmil

 

15. září 1998

Ahoj Vlasto,

tak teď už to je regulérně v prdeli. V naší nádrži není jediná ryba a v okolí žádná živá bytost. To by mě zajímalo jak musí bejt ten zkurvenej kormorán velkej, když zabije i zdravýho dospělýho člena rybářské stráže, který tu po nocích obcházel. No nic. Nemáme co chytat. Poslední úlovek byl před dvěma dny. Kolega chytil potápěče. Jelikož to bylo v noci, tak jsme museli potápěče i přes jeho nesouhlas zasakovat. Měl jsi vidět, jak ten magor nadával a všude kolem sebe kopal. Bohužel potápěč zasakování do rána nepřežil (patrně mu došel kyslík v bombě) takže jsme ho bez focení pustili zpět.

Pořád na nás chodí od někoho udání. Tentokrát už tu byla několikrát i policie a kladla nám nepříjemné otázky. No nic. Jdu ještě zkusit něco chytnout. Taky mě mrzí ten tvůj poslední dopis, kdy jsi mě a mé přátele z klubu Ultra Masařů nového Milenia označil za fanatiky. Doufám, že jsi měl jen špatný den a nezmění to náš vzájemný vztah.

 

Pac a pusu – tvůj Jarmil

 

24. září 1998

 

Vlasto, ty kurvo,

 

To jsi byl ty, co nás napráskal fízlům. Díky tobě nám tu naší organizaci rozpustili a členy pozatýkali. Mě teď hledaj pro účast na vraždě nějakého potápěče. To je úplnej nesmysl. Vlasto velice jsi mě zklamal ne jenom jako člověk, ale především jako rybář. Bohužel budu muset naše přátelství anulovat. Přeju ti sbohem a já se jdu nyní ukrývat před spravedlností na neznámém místě.

 

Docent Jarmil Koloušek

Komentář ke článku (5)

Někdo říká, že to byli Angličani, někdo zas že Skandinávci, jiní by přísahali, že to byli potulní sovětští stavitelé mostů kdo položil základy kaprařiny. Nicméně pravda je úplně někde jinde. Zakladatelem dnešní kaprařiny je docent Jarmil Koloušek, tehdá pološílený lovec medvědů se zánětem dásní, dnes uznávaný evropský rybář, ichtyolog a odborník v oblasti míčových her pro homosexuály. Docent Koloušek jako první v našich podmínkách chytal obří kapry na boilie a jako první objevil poklad na Labi. Jarmil bral kaprařinu jako životní styl a snažil se své nástupce motivovat k jednotnému způsobu rybolovu potažmo k jednotnému prezentování úlovků. Bohužel však jeho čistá a dobromyslná vize jakožto i samotný obraz kapraře postupem času zdegeneroval v agresivní slabomyslné jedince, kteří se stále více a více vzdalují realitě. Jarmil zprvu do médií prohlašoval, že to je pouze jakési přechodné období, které se obrátí časem k lepšímu a že je třeba současným kaprařům dát ještě šanci. Nicméně svůj názor musel přehodnotit jednoho vlažného letního dne, kdy na břehu svého oblíbeného jezera narazil na součastného kapraře, který nahatý s halibut peletou mezi půlkama tančil na tripodu a třímajíc v ruce lebku rybářské stráže vykřikoval, že je nesmrtelný. Tehdy to Jarmil sledoval velice zahořkle a uvědomil si, že současná moderní kaprařina již nikam nevede a že její přívrženci nemají ponětí o okolním světě. Byl to přesně ten okamžik, kdy se docent Koloušek odhodlal k dalšímu kroku ve svém rybářském bádání a jal se znovu oživit posvátnou myšlenku kaprařiny. Zanechal tedy pozorování nahatého kapraře, kterému během výkřiků ohledně jeho nesmrtelnosti uklouzla noha a spadl kostrčí na žulový kvádr, a odebral se do své laboratoře přemýšlet. Jarmil se rozhodl odprostit od současného kaprařského stavu a začít od začátku. Stalo se tedy, že se docent Jarmil Koloušek zřekl moderní kaprařiny, jakožto i moderních kaprařů, jejichž duševní nestabilita zašla již tak daleko, že se po nocích honí po lesích a švihají se navzájem hadičkama od pumpiček přes slabiny.

Jarmil na tento popud zakládá rybářskou metodu „Pravá kaprařina“, která se odtrhává od současné moderní kaprařiny, bere si z ní to nejlepší a tu zbylou špínu přetváří k dokonalosti. Nutno podotknout, že Pravá kaprařina se uchytila nejenom v Čechách, ale taktéž sklízí úspěchy i v zahraničí a jejích stoupenců stále přibývá. Jako je tomu u většiny rybářských metod objevených docentem Kolouškem, tak pan docent zájemcům o tuto rybolovnou techniku předkládá jakýsi manuál, jak se chová Pravý kaprař:

 

 

1. a nejdůležitější pravidlo, ze kterého vychází celá filosofie Pravé kaprařiny – Pravý kaprař nosí kšiltovku s kšiltem dozadu.

V návaznosti na toto nejdůležitější pravidlo docent Koloušek sepsal několik dalších postupů a metod Pravé kaprařiny:

Pravý kaprař nehledá kapra, on si najde jeho. Tedy nepřijede k vodě a neprojíždí jí echolotem ve snaze objevit kapří stezky či jiné kapří lokace. Jednoduše nahodí do vody (mistři Pravé kaprařiny dokonce nenahazují vůbec do vody a zkušeně umísťují své montáže na louku) a čeká na záběr. Záběr se dostavuje velice záhy. U staré a omšelé kaprařiny byl záběr signalizován nelibým pípáním hlásičů. U Pravé kaprařiny záběr signalizuje osobně pan Flajzar, který nehnutě stojí u prutů po celou dobu rybolovu a při záběru zpívá státní hymnu.

Zdolaného kapra posléze Pravý kaprař ukládá na speciální podložku s přídavnými olověnými kapsami, které dle libosti při vážení přidávají kaprovi od 2 do 8 kil (záleží na typu podložky)

Pravý kaprař již nepoužívá klinik, který podle nejnovějších výzkumů způsobuje nadváhu a místo toho postříká kaprovi celou hlavu difusilem, popřípadě repelentem. Do takto ošetřeného kapra posléze rypcem vyryje své iniciály a šetrně jej pouští zpět do míst, kde byl uloven (pakliže jej Pravý kaprař chytil na louce, pouští kapra zpět na louku)

Pravý kaprař uloveného kapra již nefotí, jak tomu bylo u starého způsobu kaprařiny, nýbrž vyfotí sebe a fotku pošle později kaprovi mailem. Tímto se odbourá nesmyslné trápení kapra na břehu a několikahodinové fotografování, které bylo příznačné u starého způsobu kaprařiny.

Pravý kaprař stejně jako starý typ kapraře chytá nonstop. Pakliže je přistižen rybářskou stráží při lovu po dovolené době, Pravý kaprař nevyjednává ani neprosí, nýbrž jedná a jedná nekompromisně. Pravý kaprař vstává za východu slunce, vaří si kafe, které si vařící vylívá do klína a zakopává mrtvé tělo rybářské stráže sto metrů od tábořiště proti směru větru (kvůli medvědům).

Vyjma lovu nonstop, Pravý kaprař dodržuje striktně rybářský řád a proto ryby lososovité a lipana loví nejvýše tři dny v týdnu.

Pravý kaprař má právo považovat se za nadřazeného rybáře, proto mu je dovoleno posmívat se ostatním rybářům, kteří neprovozují Pravou kaprařinu. Docent Koloušek nabádá Pravé kapraře, aby se nebáli vedle posměšků použít i hrubé násilí vůči dětem-rybářům.

Pravá kaprařina je čistě underground rybolovu a je přísně zakázáno jakkoliv profitovat na tomto způsobu rybařiny. První prohřešek proti tomuto ustanovení (například článek do časopisu) se řeší domluvou, další prohřešek posléze dle viny zavinění se řeší smrtí.

Výkon Pravé kaprařiny se neslučuje s dalšími rybolovnými technikami, proto Pravý kaprař je a zůstane pravým kaprařem nadosmrti (toto ustanovení posléze docent Koloušek zrušil, jelikož ho nikdo nedodržoval, což vrhalo stín na celkový obraz Pravé kaprařiny)

Pravý kaprař nepoužívá zásadně háčky bez nebo s protihrotem, nýbrž chytá na samotný protihrot.

Ještě než bylo zavedeno pravidlo o lovu na protihrot, bylo zakázané používání vlasové metody a boilie se napichovalo přímo na háček. (pozn. redakce)

Pravý kaprař neparkuje neekologicky u vody, ale sjede s autem ze srázu rovnou do jezera, kde auto utopí.

Specialitou Pravé kaprařiny je takzvané ultra pop-up boile, které je napuštěné héliem a vznáší se nad hladinou. Tento typ boilie docent koloušek doporučuje spíše na podzimní rybolov.

Pakliže Pravý kaprař loví kapry v době jejich tření, vysvleče si oblečení a skáče do vody třít se s nimi.

 

Tak to jsou pouze některé informace o této rybolovné technice. Tato metoda je velice obsáhlá a nelze ji shrnout. Docent Koloušek vydal na toto téma několik knih a je stále na začátku co se týče porozumění této technice. Navíc se pan docent věnuje výzkumu ve více oblastech (notor-fishing, emo-fishing, environmental-fishing) a proto z důvodu časového vytížení pana docenta je shrnutí Pravé kaprařiny během na dlouhou trať. Nicméně společně s Jarmilem Kolouškem doufáme, že vás tento krátký instruktážní článek navnadil a v budoucnu rozšíříte řady Pravých kaprařů.

Komentář ke článku (7)

Jarmil Koloušek na Pádu

 

Jarmil vyzkoušel již všechny rybolovné techniky od klasické položené, muskařiny přes hlubinné harpunování až po sportovní lov ryb dynamitem, proto neustále hledal jakékoliv povyražení, kterým by si rozšířil své rybářské obzory. Jednoho dne v poklidu sledoval televizi a nepřítomně hladil po hlavě cizího muže, když tu ho z jeho letargie vytrhl televizní pořad

 „ S blonďákem na rybách“. Mladý a pohledný blonďatý rybář v něm chytal v Itálii na řece Pád a jeho úlovky byly naprosto extrémní. To bylo přesně to, na co Jarmil čekal. Rychle vyskočil z křesla, nahého cizího muže vyrazil z bytu a jal se připravovat vše potřebné. Své rybářské náčiní sbalil do krosny, do čutory nalil teplý lák od okurek, s nadšením vyběhl ze svého bytu a šel stopovat. Víte Jarmil neměl totiž automobil. Díky své nezměrné rybářské vášni neměl dostatek času na práci a díky nedostatku práce neměl příliš peněz a tedy si nemohl  kupovat nadstandardní věci typu auto, oblečení, jídlo a toaletní papír. Jarmil své vášni podřídil celý svůj život a dokonce své hodnoty i životní filosofii shrnul do základních třech kroků. První krok – pozorovat rybu. Druhý krok – pochopit rybu. Třetí krok – stát se rybou. Jarmil již překonal druhý krok, tedy pochopit rybu a proto nyní každým okamžikem očekává, že se stane rybou. Začíná již pozorovat nepatrné změny na svém těle a příští rok na jaře se chystá jít do tření.

Nicméně tření je ještě daleko a nyní je třeba uspokojit aktuální potřeby, tedy se co nejdříve dostat do Itálie. Jarmil měl při stopování štěstí a hned druhé auto mu s chutí zastavilo. Byla to dodávka se skupinkou neonacistů, kteří Jarmilovi oholili hlavu a za jízdy ho vyhodili z auta. Jarmil byl chováním mladíků vyloženě rozladěn, ale nehodlal si zkazit náladu, proto si stoupnul na okraj silnice, pousmál se a pokračoval ve stopování. Je zvláštní, že tentokrát mu nikdo nezastavil, byť se do hola ostříhaný, s krvavým obličejem v potrhaných maskáčových hadrech a bůhví proč v levé ruce držíc tupou sekeru upřímně usmíval, nepřineslo mu to žádný užitek. Jarmil už pomalu začínal házet flintu do žita, když tu po několika hodinách neúspěchu zastavuje přímo před ním auto. Jarmil neváhá ani vteřinu a nastupuje. Řidič vypadá velmi mile, až dalo by se říci přítulně. Jarmil se dozvěděl, že řidič jede náhodou do Itálie, kde má obchodní schůzku. Je na cestách už třetí den a ještě nespal, jelikož spěchá. Touto skutečností je Jarmil lehce nespokojen, ale nedá se nic dělat. Cesta na české hranice probíhala v několika fázích. Jakmile ujeli pár metrů, Jarmil zpozoroval, že řidič spokojeně spí. Ve stotřicetikilometrové rychlosti to Jarmilovi připadalo nevhodné, proto řidiče vzbudil, aby se opět mohl věnovat řízení. Ten se sice vzbudil a dokázal dokonce chvíli bdít a řídit, nicméně po několika okamžicích začal opět usínat. Tento svůj problém začal řidič řešit. Vyndal ze zadního sedadlo petlahev a začal upíjet. Na otázku Jarmila, cože to tam má, odvětil, že to je redbull s trochou vodky a při tom na Jarmila spiklenecky mrknul. Jarmil jeho spikleneckou náladu nesdílel, proto zkontroloval, zda je dobře připoután a pídil se, kde je umístněn airbag. Řidič ho uklidnil tím, že auto airbagy nemá a bezpečnostní pásy jsou připevněné jen na oko zavíracím špendlíkem, což Jarmila v ten okamžik zamrzelo a smutně koukal z okénka smiřujíc se s čímkoliv, co se stane. Auto stále více a více zrychlovalo, takže nebylo divu, že je záhy začala pronásledovat policejní hlídka. Řidič začal křičet, že jim ujede, prudce se nadechnul, pevně uchopil volant a usnul. Jarmil byl na pokraji zhroucení a chystal se za jízdy vyskakovat z auta, ale autu naštěstí došel benzín, tak v poklidu zastavilo a v tu ráno bylo obklíčeno policejními příslušníky. Situace vypadala pro řidiče velmi nepříznivě. Nejenom, že byl opilý na mol (redbull s trochou vodky byl bez redbullu), navíc ujížděl policejní hlídce, spal za volantem, auto, které řidil, je kradené a v kufru má mrtvé tělo zaměstnance rychlého občerstvení.

Toto byla jenom jedna z několika příhod, které se Jarmilovi staly při cestě do Itálie, nicméně těmi vás nebudu zatěžovat. Přesuneme se teď o několik dní do předu. Jarmil je konečně v Itálii. Z počátku byl velmi překvapen, že místním obyvatelům nerozumí ani slovo a měl podezření, že oni mu jeho nerozumění opětují. Toto podezření se mu potvrdilo, když si šel do obchodu koupit nějaké pečivo a místo jídla dostal balíček kondomů. Jarmil se nechtěl hádat ani dát na odiv skutečnost, že není schopen se domluvit, tak se na prodavačku pousmál, zavrtěl pánví v rytmu lambády a odešel z obchodu. Jarmil podcenil přípravu, jelikož neměl skoro žádné jídlo a pokaždé, když si nějaké chtěl koupit, tak dostal jen další balíček kondomů, které uschovával do krosny. Nicméně je to rybář a proto si řekl, že nepotřebuje jídlo, protože si ho nachytá sám. Z pořadu „S blonďákem na rybách“ se dozvěděl, že rybářské lístky je nejlepší zakoupit u Karly v rybářském obchodě. Dokonce si poznamenal i adresu, takže nebyl moc velký problém obchod najít. Karla uměla trochu česky, čehož Jarmil využil a mluvil na ni rusky. Protřelá italská obchodnice byla lehce zmatená, ale nakonec s Jarmilem sepsala patřičné dokumenty a povolenku mu vydala. Ještě mu vysvětlila, že si musí do povolenky přidat svojí fotku. Jarmil si slovo „foto“ volně přeložil jako „obrázek“ a s přikývnutím odešel z obchodu rybařit. Ještě před samotným rybolovem se mu podařilo v jednom zapadlém obchodě mimo nakládačky od nevrlého zákazníka získat ještě navíc zdarma časopis, tak toho využil, vystřihnul obličej jednoho sympatického pána z časopisu a nalepil ho na svou povolenku.

 

Celý natěšený se hrnul k řece a nemohl se dočkat, až si nahodí. Jeho nadšení však vzalo záhy za své, neboť Pád byl rozvodněný a po jeho hladině plavaly větve a někdy i celé stromy. Přísahal by, že viděl na jednom plujícím stromu posed a v něm myslivce na své poslední číhané, jak odevzdaně kouká a smutně mizí tažen proudem řeky vstříc širému moři. Jarmil se již v Čechách setkal s rybolovem na rozvodněných řekách, proto se Pádu nezalekl. Navázal na prut těžší olůvko, než měl v úmyslu, zvedl špičku prutu nahoru k nebesům a nahodil. Proud pádu byl však silnější než předpokládal, proto po náhozu řeka vyrvala Jarmilovi prut z ruky a strhla kus břehu. Takovýto silný proud vskutku neočekával a dalo by se říct, že si nevěděl rady, co bude dál. Pokusil se ještě chytat na feeder v partiích podél břehu, nicméně když mu proud zlomil již třetí špičku, zhodnotil tento způsob lovu za neefektivní a přemýšlel co dál. Vzpomněl si, že cestou k řece míjel základní školu, vedle které zahlédl lagunu, plnou nad hladinu vyskakujících kaprů. Usoudil, že to je jediná možnost a že tedy jde do toho.

Laguna byla obehnaná kolem dokola hustými a trnitými křovisky, takže zde nebylo jediné místo, odkud by se dalo chytat. Jarmil už to chtěl vzdát, ale několik vyskočivších kaprů nad hladinu v něm probudilo loveckou touho a jal se kácet, trhat a sekat křoviska. V televizi viděl, jak si rybáři vysekávají místa mačetou. Nic takového však Jarmil nevlastnil, proto musel vzít za vděk polévkovou lžíci. Dva dny a dvě noci za pomoci polévkové lžíce trpělivě vysekával v hustém křovisku místo pro svůj rybolov. Celý zkrvavený prost jakéhokoliv ošacení, neboť ostré trny z něj postupně všechno oblečení strhaly, na sklonku třetího dne místo dokončil a spokojeně ulehnul do trávy. Pohled, který se mu naskytnul byl však jak vystřižený ze špatného vtipu. Za ty tři dny, co si dělal místo, voda v Pádu opadla a odkryla i zaplavené kukuřičné pole, které Jarmil považoval za lagunu. Před Jarmilem se tedy rozprostíralo zabahněné kukuřičné pole bez vody a bez ryb. Aby jeho utrpení nebralo konce, jela kolem policejní hlídka, která si  nahatého a zkrvaveného muže pohybujícího se v blízkosti Základní školy okamžitě všimla. Policisté se ho jali legitimovat a prohledat. Jarmil na ně v panice začal mluvit německy, vysvětloval jim, že tam chytá ryby. Vytáhnul povolenku od Karly a vehementně se chystal obhajovat. Jeden policista vzal Jarmilou povolenku a se zájmem si ji prohlížel. Z úvodní stránky se na něj zubil Mussoliny, kteréhož obrázek tam Jarmil nalepil, nevěda o koho jde. Policista byl velmi pobouřen a pověřil svého kolegu, aby prohledal Jarmilovy věci. Jakmile ten uchopil Jarmilou krosnu, začaly se z ní sypat po desítkách krabičky kondomů, což byla pravděpodobně pro policisty ta pověstná poslední kapka. Jarmil byl převezen do vězení a druhého dne vyšel v tamních novinách tento článek: „Včera v odpoledních hodinách byl zadržen před místní křesťanskou základní školou obnažený německy hovořící pedofil, který se schovával v kukuřičném poli a patrně číhal na své oběti s taškou plnou preservativů. Hlídce, která jej zadržela, se legitimoval jako Mussoliny. Podezřelý byl převezen na policejní stanici, odkud byl deportován zpět do Německa.

Komentář ke článku (2)

Přinášímé Vám exkluzivní zpověď účastníka závodu na Tovačově, který jako jeden z mála lidí navázal s docentem Kolouškem přímý kontakt a stal se svědkem jeho rybářského umu

Už jako malý chlapec jsem se chtěl zúčastnit kaprařských závodů na Tovačově. Většina malých chlapců v mém věku tvrdili, že až vyrostou, tak se stanou policisty, hasiči, řidiči kamionů, dokonce ti méně vnitřně vyrovnaní chtěli být princeznami. To já ne. Já jsem si odjakživa přál stát se závodníkem na Tovačově. Jak léta plynuly, já se stále více a více svému snu přibližoval. Postupně jsem rozrpodal svůj majetek, abych měl na pruty, chodil darovat krev, sperma, abych měl na boilie a rozvedl se se svou manželkou, abych měl klid. Práce, zdraví, perspektiva, důstojnost a mnohdy i lidskost musela jít mému snu stranou, neboť kaprařina ta je jenom pro tvrdý chlapy, a možná ještě pro muskulantní ženský s knírkem. Jakmile jsem usoudil, že jsem v kaprařině ne-li takřka nadčlověk, alespoň tedy kvalitní lovec, mohly mé přípravy na Tovačov započít.
Díky svému asociálnímu vystupování a poustevnickému způsobu života jsem bohužel neměl mezi rybáři žádné přátele. Většinou jsem se ve své pýše rybářům lovícím vedle mě hlasitě vysmíval, vrhal po nich opovržené pohledy a v nestřeženém okamžiku jsem některé spíše starší jedince laškovně házel do vody. Úkol číslo jedna tedy zněl jasně. Sehnat na Tovačov parťáka. Naštestí jsem se na internetové seznamce seznámil s chlápkem s nickem sexy-bannana22, kterýžto se rybařině věnoval. Jmenoval se Jarmil Koloušek. Sice jsme se osobně do té doby neznali, ale podle jeho popisu to vypadalo na rodící se velké přátelství. Jak to tehdá bylo ode mne bláhové. Co já všechno si musel s tímhle člověkem vytrpět. Nebudu předbíhat. Začnem pěkně od začátku:

Sobota – príjezd na Tovačov
Můj sen je splněn. Přijíždím se svou dodávkou plnou boilie k jezeru. Pomalu vycházím z auta s roztaženýma rukama a s kalhotama na půl žerdi pobíhám kolem vody a snažím se vzlétnout, abych se dotknul nebe. Můj entusiasmus však z počátku nebyl organizátory pochopen a proto následuje slzný plyn do obličeje a pár ran rezavou trubkou do slabin. Nezlobím se na ně. Je to přece jejich práce a zároveň koníček. Vytřu si oči a jdu se podívat kdy přijede můj parťák. Jarmil za chvíli přijíždí. Byl jsem celkem zaskočený, jelikož Jarmil přijel na koni. Ptal jsem se ho, kde má většinu věcí a proč nejel autem. Říkal něco v tom smyslu, že takovýhle výslech on nemá zapotřebí a že mu prý rovnou můžu svítit lampou do ksichtu, svázat ruce lanem a típat vajgly o chodidla. Jevil se velmi rozrušeně. Nicméně po několika minutách rozhovoru, který zpočátku vypadal, že skončí buď fyzickým napadením nebo přímo vraždou z nenávisti se Jarmil pomalu uklidňoval a začal produkovat srozumitelné věty, jejichž zasazení do kontextu dávalo smysl. Jarmil se omlouval, že zapomněl společné věci typu bivak, loď a svoje vlastní věci typu pruty, navijáky. Avšak říkal, že všechno vyřeší a jal se ukrást alespoň pruty některému se závodníků. Lehce rozladěn jsem zanechal Jarmila na břehu a šel raději na centrálu nahlásit náš tým. Ještě štěstí, že jsem pro sichr vzal svůj vlastní bivak a nafukovací člun. Jakmile nás zaregistrovali, vracel jsem se za Jarmilem, abchom probrali taktiku lovu. Jarmil zrovna kácel statný strom. Nějak jsem nemohl pochopit, proč kácí strom, ale Jarmil mě ubezpečil, že všechno vyřeší a že se nemám strachovat z neúspěchu. No tak nechal jsem Jarmila kácet další strom a šel jsem k dodávce, abych vyndal boilie a rozvěsil ho do sítí. Jarmil mezi tím pokácel další strom a za pomoci tažného lana, které nejspíš někomu odcizil, příborového nože, krasohledu se Sandokanem a s tupým nezúčastněným úsměvem stavěl vor. Jakmile vor dostavěl, hrdě konstatoval, že všechno vyřešil a notně si přihnul s čutory.
A je to tu právě probíhá losování míst. Jsou zde čtyry sektory A, B, C, D. První tři sektory vypadají celkem dobře, ale sektor D nechci v žádnem případě.Fouká zde šílený vítr a voda v tomto sektoru je chladnější než v jiných sektorech, o čemž svědčí občasné ledové kry a eskymáci, kteří zde loví tuleně. Na dobu závodů bylo eskymákům poskytnut zdarma kupon do kasina, takže zde momentálně nejsou. Tichým svědkem jejich nedávné přitomnosti se stala pouze ztažená tulení kůže na břehu a opuštěné eskymácké mládě. Tak jako tak sektor D jsem rozhodně nechtěl a ani Jarmil nejevil nadšení při pomyšlení, že by jsme v tomto sektoru strávili příštích několik dní. Jelikož jsem smolař, povinnost losovat vyšla na Jarmila. Áčko, Béčko klidně i Céčko. Hlavně ne sektor D. Ubezpečoval jsem se, že máme 75 procent šanci, že v sektoru D nebudem, což je hezké. Jaké bylo mé překvapení, když Jarmil vylosoval sektor E. Byl jsem velice zmaten, jelikož sektor E zde vůbec nefiguroval a nikdo ani pořádně nevěděl kde to je. Organizátoři pouze krčili rameny a tvrdili, že sektor E byl ještě před týdnem, ale že vyschnul a tudíž nevědí co s námi. Nakonác nás šlechetně upíchly do sektoru D. Bylo vymalováno. Jarmil po svém úspěšném losu prohlásil, že je to vyřešený a notně si přihnul z čutory. S Jarmilem jsme se tedy přesunuli na náš sektor. Já jsem dojel autem až na naše místo a čekal na Jarmila, až sem dotáhne na zádech svůj vor. Postavil jsem mezi tím bivak, nafounkul člun a připravil pruty na zítřejší lov. Jakmile dorazil Jarmil, bylo potřeba vyjet na vodu s echolotem a vytyčit krmné místo. Dohodli jsme se, že každý si najde svoje místo a bude na něm lovit dle svého uvážení. Já jsem si s echolotem zmapoval místo před sebou a umístil bojku asi na sto metrů. Jarmil prohlásil, že na závody takového typu je třeba speciální a nečekaná strategie, tak se jal umístit bojku na břeh vedle našeho bivaku. Tuto jeho inovátorskou taktiku jsem mu naštěstí vymluvil a vyslal jsem ho na jeho voru s mým echolotem hledat si místo. Jarmil měl velké problémi s řízením svého voru a za pomoci dlouhého bidla, kterým se odpichoval ode dna se točil pořád do koloečka. Musel jsem ho tedy odšťouchnout od břehu, aby se dostal alespoň na vodu. Ještě dobré dvě hodiny se točil do kola asi pět metrů od břehu, než umístil bojku asi na třech metrech, kde byla hloubka po kolena a pídil se na voru zpět na břeh. Jakmile dorazil, přihnul si notně ze své čutory opět se slovy, že je to vyřešený. Domluvili jsme se, že vor už používat nebude a že mu budu do budoucna půjčovat svůj člun. Nicméně o změně lovného místa nechtěl ani slyšet. Prý to je nejlepší místo na celém jezeře. Pomyslel jsem si svoje, ale nechtěl jsem ještě před začátkem závodu vyvolávat v našem týmu rozostřenou atmosféru, tudíž jsem to přešel mávnutím ruky.
Blíží se noc a zima je znát čím dál tím víc a víc. Bivak se nám pomalu pokrývá jinovatkou, okolní zvěřina, pokud ještě vůbec žije, se pomalu chystá k zimnímu spánku a Jarmil si dělá zásobu oříšků na zimu. Zabalený do vaťáku a čepici s šálou sedím v křesle a jsem velice smutný, když sleduju dalekohledem rybáře v ostatních sektorech, jak se v tílkách potí, koupou se a hrají plážový volejbal. Jakmile mi zamrzl dalekohled, odcházím ulehnout do bivaku a očekávat zítřejší ráno, tedy zahájení závodu.

Neděle – 1. den závodu
A je to tu. Ráno slyšíme zahajovací výstřel, po kterém následuje tichý výkřik a za nedlouho sirény. Jak jsem se později dozvěděl, tak při zahajovacím výstřelu byl postřelen jeden závodník do stehna a závod pro něj tudíž skončil. Naštěstí to nebyl s Jarmilem náš případ a proto jsme se vrhli na závodění. Nejprve jsem si zavezl já své pruty na své místo. Nakrmil kolem pár kuličkama a vracel se na břeh v domnění, že Jarmil už bude mít dávno nahozeno i nakrmíno. Nebylo tomu tak. Jarmil čekal, až dorazím, aby si mohl taktéž zavézt. Nedokázal jsem mu vysvětlit, že jelikož má lovné místo tři metry od břehu, je zcela zbytečné, aby tam zavážel. Vždyť ta montáž se tam dá položit rovnou ze břehu. Jarmil však trval na zavážení.Nechtěl jsem se hádat, proto jsem mu poskytl loď a šel si udělat kávu. Jakmile jsem dovařil kávu a podíval se na vodu, čekal mě zděšující pohled. Jarmil byl na lodi kdesi uprostřed jezera dobrých dvěstě metrů od břehu a navíc v úplně jiném sektoru. Popadnu dalekohled a pozoruju jak něžně pokládá obě montáže, a vrací se opět ke břehu. Nejenom že si zavezl přes moje oba pruty, ale i přes další tři sektory.Jakmile se vrátil, opět pravil, že všechno je vyřešený a notně si přihnul ze své čutory. Když krmil kobrou na svém místě tři metry od břehu, kde vlastně vůbec nechytal, naznačil jsem mu, jestli si je vědom, že má pruty zavezéné mimo své krmné místo a navíc přeze mě. Okamžitě mě nazval lhářem a intrikářem a začal mi vyčítat, že netáhnem za jeden provaz a že takhle nic nevyhrajem. No co dotat byl jsem zaskočený, ale říkal jsem si, že to bude dobré. Jarmil se uklidnil a šteloval něco s pípákama. Následuje hlasitý vysoký tón, který nepřestává. Když jsem se zeptal Jarmila, co to má znamenat, tak odvětil, že si hlásiče nastavil tak, že budou pípat neustále a že jakmile přestanou pípat, znamená to záběr. Tuto svou větu podpořil ještě povzbudivým úsměvem a vztyčeným palcem. Ještě přihodil kobrou další tři až čtyři kila boilie na své místo tři metry od břehu, se slovy, že všechno je vyřešený si přihnul z čutory a šel opět spát.
Den se pomalu blíži ke konci a v našem sektoru žádná bodovaná ryba. Ve vedlejších sektorech chytají kapra za kaprem a tady nic. Jarmil se probudil a šel si opět nakrmit několika kili mého boiliesu na místě, kde vůbec nechytá. Když tu náhle se ozval můj hlásič. Okamžitě zasekávám a vyjíždím na člunu pro rybu. Bohužel se však zamotává do Jarmilových prutů, který je měl přez moje a navíc Jarmil na mě ze břehu křičí, že se všechno vyřeší a následně mohutně zasekává oba své pruty, čímž mi nejenom mého kapra utrhnul, ale navíc mě i s lodí převrhnul do vody. Jakmile se celý promočený, zmrzlý a bez kapra vracím na břeh, Jarmil se mi směje, jakej jsem nešika a motovidlo a sápe se po člunu, aby si mohl zavézt. Měl jsem v tu chvíli co dělat, aby mi neujely nervy. Uklidnil jsem se a celou situaci přešel s nuceným úsměvem. Jarmil si opět zavezl napříč celým jezerem sektory, nesektory a spokojeně si přihnul s čutory. Já už jsem nějak neměl sílu zavážet, navíc jsem neměl ani kam, jelikož Jarmilovy vlasce šli přez mojí část lovného místa. Zeptal jsem se tedy Jarmila, jestli můžu ten jeden prut hodit na to jeho krmný místo. Avšak prý to nešlo. Bylo by tam prý moc vlasců nahečmaných na jednom místě a to kapři nemaj rádi. Poraženecky jsem se podíval na Jarmilovu bojku tři metry u břehu, kde bylo tak málo vody, že kupa jarmilova boilie, kterým tam krmil po kilech už vyčnívalo nad vodu. Jen jsem se pousmál myšlence, že by o toto místo kapr vůbec zavadil pohledem a šel jsem si radši lehnout, neboť zima už byla krutá.

Pondělí – 2.den závodu
V noci nešlo skrz zimu a řev Jarmilových hlásičů moc spát, takže jsem ráno v takzvaném stavu zombie. Nicméně první pozitivní zprávy. V našem sektoru se začínají chytat ryby. Tato informace mě nakopla a chtěl jsem si ihned zavízt. Jaké bylo mé překvapení, když natěšený na vyvážku zjišťuji, že ve člunu je ohromná díra. Okamžitě budím Jarmila, co to má znamenat. Ten jen nezúčastněně prohlásil, že v noci nemohl pořádně spát, jelikož jsem chrápal, tak se jel projet na lodi, aby si pročistil hlavu a při té příležitosti propíchl člun nožem. Na otázku proč to proboha udělal, oepověděl, že měl slabou chvilku a že se omlouvá, ale jestli prý chci, že mi to zaveze na svém voru. To jsem samozřejmě nechtěl, tak jsem lítal po břehu a sháněl od ostatních závodníků lepení. Shánění lepení a jeho následné použití na člun mi zabralo celou půlku dne, během které se v našem sektoru začli chytat kapři jak na běžícím pásu. Dokonce i Jarmilův hlásič přestal pípat a on zasekává a zdolává kapra kolem 10kg. Ihned mi ho přinesl ukázat a roznítit můj hněv slovy, že kdybych se celý den nebabral se člunem, že bych taky třeba něco chytil. Jakmile člun konečně slepím a vyvážím své pruty, obloha se zatahuje a v našem sektoru začíná sněžit. Ryby přestaly brát
Počáteční optimismum z rána opadá. Navíc jarmil se začíná shánět po člunu, že by si rád zavezl. Tentokrát jsem mu ho už nepůjčil, tak jarmil se slovy, že nejsem týmový hráč vyráží zavážet vorem. Tentokrát se vymotal od břehu a vypadá to, že ho vzal jakýsi boční proud na širou vodu.

17.00 - Už jsou to dvě hodiny a Jarmil nikde
20:00 - Jarmil je na vyvážce už pět hodin. Padla hustá mhla (opět pouze v našem sektoru)
01:15 - Jdu spát. Jarmil se ještě nevrátil z vyvážky


Úterý – 3.den závodu
Ráno záchranáři vyprošťovali Jarmila, který se spolu s vorem zaklínil kdesi ve spadlém stromě. Už jsem se těšil, že se Jarmil nevrátí, ale nestalo se tak. Jakmile byl vyproštěn prohlásil, že je to vyřešený a opět si přihnul z čutory. Nyní už je opět nasáčkovaný u mě v bivaku a vypráví mi nějaký smyšlený historky o tom, jak vyhrál olympiádu a pět let žil v jezevčí noře, aby pochopil jejich myšlení a stravovací návyky.
Jarmil už pochopil, že zavážet nebude, jelikož nemá jak, tak prudkými švihy prutem házel své montáže bez jakékoliv logiky kamsi před sebe. Je zajímavé, že i tímto způsobem přehazoval nejen mě, ale takřka celý sektor. Co se týče ryb, tak dneska nebylo chyceno v našem sektoru vůbec nic. V ostatních sektorech to jelo jak pomásle a šušká se u nás, že tam překonali hněd několik světových rekordů. Nicméně toto se my nedozvíme, jelikož s naším sektorem nechce mít nikdo nic společného. Ostatní závodníci sem na pokec nechodí a organizátoři se nám vyhýbají obloukem.
Dnešek byl celkem poklidný, až na menší skandál, který na večír propuknul. Dva tými podali oficiální protest na tým z vedlejšího sektoru, jelikož jim zavážel do sektoru. Docela mě zajímalo, jak je možný, že ještě nikdo nepodal protest na Jarmila, ale nechtěl jsem to rozpitvávat. Každopádně organizační tým se na večer zavřel v centrále s tím, že celý incident budou řešit klidně i celou noc. Jsem celkem zvědavý, jak tato schůze dopadne i vzhledem k tomu, že organizátoři vstupovali do centrály obnažení, potřeni pouze nějakým éterickým olejíčkem držíc v jedné ruce okenu a v druhé ruce třešňovou větévku, jíž se švihali vzájemně přes hýždě. Pln napětí odcházím spát a nemůžu dospat rána.

Středa – 4. den závodu
Ráno mě budí smečka polárních vlků, kteří se prohání kolem našeho ledem obaleného bivaku. Noc byla opět bez záběru. Ještě v polospánku jsem přistihl Jarmila, jak na vařiči přivádí k varu lák od okurek a leje si ho do čutory. Pachuť, která mi v tu chvíli vyvstaval na jazyku mi zabránila zeptat se Jarmila proč to dělá a raději jsem vyšel z bivaku směr centrála, kde bylo ohlášeno velké shromáždění ohledně včerejšího incidentu. Jakmile jsem dorazil na místo, byl zde již početný dav, který vykřikoval hesla typu smrt podvodníkům, Jak vy nám, tak my vám, ten, kdo páchá příkoří, na hranici uhoří a dokonce jeden závodník, jehož motorické schopnosti jakožto schopnost ovládání svěrače byly otupené alkoholem, vyřvával v leže hlavou zabořenou do bahna: „Na svatého Řehoře, chudý oráč neoře“.Divné šimrání v žaludku umocňovala i skutečnost, že někteří závodníci v davu vedle vykřikování již dříve zmiňovaných hesel třímali v rukách hořící pochodně popřípadě vidle. Nepříčetnost davu na chvíli utišil jeden z organizátorů, který přistoupil k řečnickému pultu a začal číst z jakéhosi pergamenu. Vysvětloval, že protest ohledně zavážení do jiného sektoru byl uznám za platný a proviněný tým závodníků bude tedy diskvalifikován. Následovalo mohutný davový výkřik a všichni se vrhli proviněné závodníky „diskvalifikovat“. Tomuto linčování jsem již nechtěl více přihlížet, proto jsem se odebral zpět ke svému lovnému místu. Z doslechu ještě vím, že rozlobenému davu se konání spravedlnosti zalíbilo a že se rozjel natolik, že pro výstrahu „diskvalifikoval“ ještě další tři tými, který byly poblíž.
Vrátil jsem se tedy do bivaku, kde Jarmil naštěstí spal. Vypadal spokojeně a vyrovnaně. Dokonce s úsměvem blaženě šeptal nesrozumitelné věty. Řekl jsem si, že konečně mám příležitost něco chytit. Sice naše šance na jakoukoliv výhru jsou naprosto nulové, přece jenom jsem si chtěl chytit alespoň jednoho kapra. Připravuji tedy nové montáže, když tu se začně linout z bivaku nejpre dým, načež husté plameny a ve finále vybíhá vyděšený Jarmil. Jeho hlasitá výkřiky: „Hoří mi vlasy, hoří mi vlasy“ se linou po hladině a dokreslují marnost celého mého závodění. Jarmil si nebere s ničím servítky a ač mu nehoří vůbec nic, probíhá skrz moje pruty, které patrně láme a skokem plavmo letí do vody. Jakmile po minutě pod vodou zřejmě usoudil, že plameny na své hlavě zažehnal, vylezl na břeh, přihnul si s čutory a pravil, že je všechno vyřešený. Zajímalo mě, proč nám shořel bivak, ale Jarmil o tom nechtěl mluvit, jelikož je prý ještě v šoku a nechce jitřit staré rány. Naprosto odevzdaně jsem šel skontrolovat škodu na prutech. Ty se jevili v použitelném stavu, tudíž jsem je zavezl na svoje krmný místo. Jarmil pro sychr své pruty vytáhl, aby skontroloval nástrahu a mohutným švihem kamsi do neznáma mě opět přehodil. Dokonce bych dal ruku do ohně za to, že jeden prut hodil na protější straně do stromu, ale v tu chvíli mi to bylo jedno. Jediný, co mě zajímalo byla stále a stále vlezlejší zima. Normálně bych se před ní ukryl do bivaku, který však shořel i s mým spacákem. Zeptal jsem se tedy Jarmila, co budeme dělat. Jarmil opět nezklamal a se slovy, že všechno vyřeší, vytáhl z baťohu litr vodky, který na místě vyexoval. Jakmile obsah lahve zmizel v jeho chřtánu, zamotal se, začal hrozit pěstí směrem kamsi na oblohu, postěžoval si, jak si za komunistů krásně žilo a usnul hlavou na kameni a jednou nohou ve vodě. Pomyslel jsem si, že to se dalo čekat a šel jsem se shánět po nějakém přístřešku nebo přikrývce. Původně jsem se chtěl jít vyspat do auta, ale tomu zamrzly dveře, takže jsem se do něj nedostal. Chvilku jsem závistivě sledoval dalekohledem závodníky v ostatních sektorech, jak se mažou krémi na opalování a před neúprosným slunkem se schovávají do stínu. Jakmile jsem se nabažil tepla alespoň okem, ulehl jsem vedle ohořelých trosek mého bivaku, přikryl se futrálem na pruty a usnul.

Čtvrtek – 5. den závodu
Ráno mě vzbudily nějaké hlasy. Chvíli mi trvalo než jsem vstal, jelikož jsem musel počkat, až poleví led na mém obličeji. První co jsem po oblevě spatřil byl jeden můj vytažený prut a na podložce kapr dobrých dvacet kilo těžký. Vedle podložky na stoličce seděl Jarmil a poskytoval rozhovor reportérovi. Tvrdil, jak se mu těžká dřina nakonec vyplatila. Že i přes neschopnost svého parťáka neházel flintu do žita a využil všech svých dovedností a schopností, aby v nepříznivém počasí přece jenom chytil nějakou bodovanou rybu. Když začal líčit, jak v noci musel sám zavážet, jelikož se jeho parťák sťal jako vidle a následně sám ze svého místa a na svou oblíbenou montáž zápolil s obřím kaprem, praskla mi žilka v oku. Tohle byla ta úplně poslední kapka. Beze slova a zanechav zbytek svých věcí, které byly po zásahu Jarmila jakž takž použitelné jsem zapalovačem rozmrazil dveře od auta a z Tovačova odjel
Tak tedy dopadl můj životní sen. Z denního tisku jsem se dozvěděl, že Jarmil nakonec celý závod vyhrál a plánuje do budoucna televizní pořad s Jarmilem na rybách. Od onoho osudného závodu jsem seknul s rybařinou a nyní se živím jako ošetřovatel včelých rojů.

 

Komentář ke článku (7)