Ahoj parto,

jistě jste si v minulosti několikrát povšimli zaříkadla „já ryby pouštím“, které slouží k tomu, aby člověk ospravedlnil své přestupky.

Je to vesměs úsměvný argument, jelikož ve své podstatě nedává smysl. Je to asi stejné, jako bych si to valil po silnici ve městě stokilometrovou rychlostí, načež bych policejní hlídce oznámil, že já ve městě jezdit stovkou můžu, jelikož mám doma v teráriu rosomáka.

Stejně jako chovatelé rosomáků, rybolovci, kteří ryby pouští a na toto se odvolávají, nabyli dojmu, že jsou něco více než ostatní a proto pro ně platí jiná pravidla. Benevolentnější pravidla.

Já můžu chytat přes noc, já můžu chytat na tři pruty, jelikož beztak když chytnu rybu, tak jí pustím, tak co? Můžu chytat dravce v květnu, jelikož je stejně pustím. Zde je potřeba upozornit, že chyť a pusť (známé spíš jako keč ent rylejs) je záležitost dobrovolná, nevynucovatelná a ve svém důsledku nikoho nezajímá.

A já se ptám. Není to špatně? Nemělo by se to začít řešit? Přeci jenom, když někdo ryby pouští, tak by měl mít nějaké výhody oproti ostatním ne? Jak k tomu přijde?

Pojďme s tím něco udělat. Pojďme založit petici. Pojďme s tím do Bruselu. Pochodujme v průvodech.

Slogan: „já ryby pouštím, já můžu“ by měl být tučně zanesen do RŘ či do ústavy ČR, kde tento ospravedlňuje následné činy.

-         lov nonstop

-         lov na tři a více prutů

-         přisvojení si více než 2 ušlechtilých ryb denně (kdo ryby pouští by si jich podle mě mohl vzít od vody kolik chce)

-         pokus o vraždu  

Komentář ke článku (390)