Jakub Vágner - blonďák nového milénia
ahoj parto,
jelikož je železo nutné kout, dokud je ještě žhavé, tak si taktéž přihraju polívčičku nad aktuálním ožehavým tématem Jakub Vágner.
Vyjma toho posledního, vypadá to, že vše jmenované. V jaké však kvalitě?
Nyní bych rád upozornil, že bude následovat cílená kritika pana Vágnera, takže je na čase zde začít mávat ve vzduchu závistí a čecháčkovstvím, jelikož je to opravdu tak. V životě jsem nic nedokázal, tak kolem sebe plivu špínu a závidím každému úspěch.
Navíc blonďaté vlasy, modré oči a ochotnické výkřiky během zdolávání zabijáckých ryb, stejně jako kožený a infantilní projev, táhnou k obrazovkám i z temných koutů vyleznuvší úlisné a vilné gentlemany, kteří jsou páteří divácké základny zábavných pořadů.
Jeho nenaplněný vztah s kameramanem Jirkou Středou zase přitáhne před obrazovky cituchtivé divačky.
Soudný člověk, rybář, se však při sledování pořadu pana Vágnera zamyslí a položí si několik otázek: „Proč vždycky chytne tu největší rybu až poslední den? Jakto, že chytil zase rekordní rybu, když na youtubu jsem viděl minimálně tři videa, kde chytili tuhle rybu o dost větší a těžší? Otázek se jistě naskýtá mnoho a odpověď je jasná. Je to show. Je třeba oslovit co nejširší základnu. Obyčejný člověk, nerybař, se nebude půl hodiny dívat na nadšeného rybáře, který na rybníku za barákem chytá kapříky. Ba ne. Obyčejný člověk je přesycen Ordinacemi v Růžové zahradě, Ulicemi, Hotely Paradise a jinými prudce náročnými pořady. Na obyčejného diváka si jen tak nepřijdete. Pokud ho chcete zaujmout, musíte mu nabídnout dramatickou zápletku, divoké zvíře, o kterém v životě neslyšel. Toto zvíře opříst řadou legend. Najmout si přičmoudlého míšence, nedat mu měsíc najíst, nadopovat ho LSD a nechat ho na kameru hovořit o lidožravém sumci s tím, že míšence budete vydávat za domorodce, který ví o čem mluví. Dále pak musíte v pořadu diváka ujišťovat, že rybu, na kterou se chystáte viděli naposledy před padesáti lety. Rybáře, kteří na pozadí v rozhovoru chytají zmiňované ryby na hod posléze šikovný střihač vystřihne, aby podtrhnul unikátnost úlovku.
Alfou a omegou takové show je ale její ústřední hrdina. Ošlehaná tvář zcestovalého mládence, se kterým se život nemazlil a nic neměl zadarmo. Je potřeba z něj udělat přírodní úkaz a nezdolného muže, který má pro strach uděláno. Stačí říci, že ho například ve spánku pokousal had, štír, pavouk a ježek. Mládenec však nehnul ani brvou, jelikož nechtěl budit své průvodce, zatnul pěsti a jed absorboval bez následků. Toto tvrzení nelze nikterak vyvrátit, tedy ho můžeme s klidem šířit jako pravdu. O fyzické síle hlavního hrdiny přesvědčíme veřejnost tím, že najmeme žoldáky, kteří umlátí anakondu a necháme se s ní mladého hrdinu vyfotografovat. Zde se představivosti meze nekladou. Žoldáci mohou ubít tygra, nosorožce, krokodýla nebo například lenochoda. Důležitá je fotografie mladého hrdiny, který vítězoslavně třímá v dlaních hlavu šelmy, kterou sám holýma rukama přemohl.
Navíc běžný rybář bude rád, že při sledování pořadu má možnost si pořídit hypotéku od ČSOB s odloženými splátkami, což taky dělá hodně.
Zařadíme-li pana Vágnera po bok bavičů a nosičů dobré nálady typu Petr Novotný nebo Josef Náhlovský, potom je vše v pořádku a z tohoto pohledu mu nelze nic vytknout.
Pokud však pohlédneme na jeho tvorbu coby rybář dychtící po informacích, mám důvod se domnívat, že zde nám pšenka nepokvete.
Pan Vágner je jistě kvalitní rybář. O tom nemám pochyb, avšak jeho přínos rybářské obci je mizivý. Někdo argumentuje tím, že přeci on rybařinu proslavil. Já se ptám jestli je potřeba rybařinu proslavovat? To je snad rybářů málo?
PS: K údajným podvodům se vyjadřovat nebudu, jelikož a protože jsem u nich nebyl ani jsem neviděl fotografie, které by pana Vágnera usvědčovaly ze lži.
Komentář ke článku (678)
Dave – Rabiát, hulvát a nevychovaný spratek nebo rozervaný mladý intelektuál, který hraje svou hru?
ahoj parto,
I přesto se však domnívám, že s námi Dave nehraje tak úplně čistou hru a nemyslí to s námi tolik upřímně. Zjevně si libuje v dělání ze sebe vola a svým reakcím ještě přisazuje.
Tento článek lze brát i jako odkaz na internetové hrdinství, kté s Davem očividně taktéž souvisí.
Komentář ke článku (25)
Kapřík Luboš
Ahoj parto,
podařilo se mi v archivu objevit krátkou povídku Kapřík Luboš, kterou napsal pan docent Jarmil Koloušek ve svém patetickém období a která je smutná. Takže se na to vrhněte a pak povězte, jak moc jste byli smutní.
Kapřík Luboš
Kapřík Luboš spatřil světlo světa v kapří líhni kdesi uprostřed Čech. Start do života neměl nikterak jednoduchý, jelikož byl neduživý potěr se sklony k depresím. V sádkách si kapřík Luboš odkroutil pár let, když tu byl jednoho sychravého rána uzmut člověkem v gumových kalhotách a vhozen do kádě s dalšími kapříky. Nastala neřízená panika. Nikdo nevěděl, co se děje. Někdo prohlašoval, že jedou na výstavu, jelikož jsou hezcí, jiný zase provolával Boha, jelikož prý nastal soudný den. Jeden kapr dokonce hystericky vyřvával, že on takhle neumře, on ne a z kádě mohutným výskokem vyskočil, aby byl záhy člověkem v gumových kahlotách opět vrácen. Tento pokus ještě kapr učinil párkrát, avšak, když byl pokaždé vrácen, uchílil se pouze k tichému protestu v koutu kádě.
Kapřík Luboš se pomalu smiřoval se svým osudem. Trvalo několik hodin, než byl kapřík Luboš nasypán z kádě do vody. Najednou byl Kapřík Luboš v novém prostředí, které neznal. Všude kolem něho byly po dně rozesety kolínka, žížaly nebo kousky brambor. „To mi přijde k chuti“ pomyslel si kapřík a jal se ochutnat první sousto. Bohužel nebyl na místě sám a ostatní čerstvě vysazení kapříci měly stejný plán. Souboj o potravu byl tuhý, avšak v jeho průběhu si kapřík Luboš povšimnul zajímavé věci. Jakmile některý z jeho kaprů pozřel potravu ze dna, cukla mu hlava a zvláštními pohyby mířil směrem k hladině ke břehu. Jelikož byl kapřík Luboš zvídavý kapří adolescent, připlul se podívat ke břehu, kam to všichni kapři míří. Na břehu zahlédl dobrých dvacet lidí třímajících jakési klacky a na provázku, který z klacků vychází vytahují na břeh kapry přímo z místa, kam byly před chvilkou nasypáni. Kapřík Luboš nechápal, co se děje a vždy posmutněl, když některý z jeho kamarádů dostal šutrem za uši a byl ukryt do křoví. Toho dne se kapřík Luboš zařekl, že si bude dávat majzla.
A jak si předsevzal, tak se také stalo. Úspěšně se vyhýbal nástrahám zlých lidí s klacky a spokojeně rostl, sílil a hlavně tloustl.
Léta plynuly a kapřík Luboš si spokojeně vegetil ve svém rybníku. Našel si zde kamarády a tak nějak se tu cítil jako doma. Jednoho dne se v jeho teritoriu objevila zvláštní kulička. Kapřík Luboš nikdy nic podobného neviděl, takže nezbývalo, než se to pokusit ochutnat. Bylo to výtečné. Nic zvláštnějšího ještě nikdy nejedl. Ejhle hned vedle je další kulička. Jakmile kuličku ochutnal, ucítil v puse bodnutí a cosi ho táhlo směrem ke břehu. Samozřejmě se kapřík snažil bránit, ale síla, která ho táhla byla silnější. Kapřík Luboš byl přitáhnut ke břehu, vyloven jakousi sítí a položen na měkkou mokrou věc. V tu ránu ho obklopilo několik zvláštních lidí, začali tleskat a potřásali rukou jednomu z nich. Kapřík Luboš očekával ránu šutrem do týla, avšak nic takového se nekonalo. Místo toho mu jeden z lidí do pusy nakapal nějaký odporný sajrajt, který pálil jako čert, zvážili ho, změřili a pak si ho každý z lidí bral do náruče a fotil se s ním. Kapřík Luboš neměl ponětí, co se děje, proč ho každý z těch lidí bere do náruče a proč se při tom pitomě usmívají a zakloňují hlavu a hlavně, proč to trvá tak dlouho? Proč už mu nedali šutrem za uši, ať je po všem? K jeho velkému úžasu ho asi po hodině pouští zpět. Sice naprosto vyčerpaného, takřka bez slizu a přidušeného, ale živého. Kapřík Luboš byl více než překvapen a cítil, jak mu spadl kámen ze srdce. Tento zážitek byl však jen začátek. Od toho dne v rybníku přibývalo voňavých a barevných kuliček a kapřík Luboš se na nich stal závislým. Věděl, co se stane, když je bude jíst, ale nemohl si pomoct. V těch kuličkách bylo něco, co kapřík chtěl, i když to nepotřeboval. Když neměl dlouho kuličku, byl nervózní, klepal se a měl průjem. Jelikož byl často uloven, míval v puse boláky a na těle šrámy. Už nebyl tak čiperný a zdravý jako dřív, avšak v rámci možností se mu dařilo. Již dávno pozbyl vize hezké budoucnosti, na svůj sen, že se stane kouzelníkem, dávno zapomněl a soustředil se jenom na to, přežít den. Musel mít svou dávku kuliček, ale drásalo ho neustálé vytáhování za hubu na břeh, focení a hlavně ten debilní klinik, ze kterého se mu zvedá akorát kufrt, štípe strašně a je k hovnu, jelikož mu to místo, kam mu to nakapou akorát namokvá a bolí mnohem dýl než bez něj.
Jednoho dne se mělo všechno změnit. Po týdnu byl opět chycen a dotáhnut na břeh. Snažil se maximálně spolupracovat, aby to už měl za sebou a byl vpuštěn zpět, když tu přišlo něco, co nečekal. Byl na něj vhozen mokrý hadr a byl přenesen do jakési nádoby. Vůbec netušil, co se děje. V nádobě byl několik hodin, když tu ho nějaký člověk předal jinému člověku a tento člověk jej vhodil do vody. Byla to jiná voda než na jakou byl zvyklý. Bylo zde mnohem více kaprů než u něj doma. Tito kapři byli nějací divný. Doma na rybníku byli kapříci většinou čiperní a veselí, tady byli smutní a bez jiskry. Jenom se tak ploužili v zástupech a sem tam něco sezobli ze dna.
Pro kapříka Luboše nastalo nejhorší období v jeho životě. Jeho závislost na voňavých kuličkách posílila a Kapřík Luboš byl vytahován na břeh skoro každý den. Postupem času ztratil cit v tlamě, kterou už ani nemohl zavřít a navíc se mu špatně plavalo, jelikož z jeho ploutví zůstaly beztvaré cáry. Každý den ho bolelo jenom to, že žil. Den ode dne byl pohublejší a v žalostnějším stavu. Začaly mu vypadávat šupiny, hubu měl rozervanou do mrtě a stolice měla nádech do žluta. Občas si vzpomněl na své mládí na den, kdy byl poprvé vysypán domů a kdy viděl ostatní kapry, jak jsou vytaženi na břeh a tam jsou zabiti. Jak jim nyní záviděl jejich rychlou smrt.
Je sychravé podzimní ráno. Mlha se opřela do břehů a pokryla vodní plochu. Je ticho. Jenom vlnky šplouchají o rákosí a sem tam protne vzduch zakrákání krkavce. Za rákosím se ve vlnách pohupuje Kapřík Luboš. Tělo má nafouknuté, výraz zastřený, ale úsměv je patrný. Je mrtvý. Konečně došel svého klidu.
Plakali jste? Já ano. Povídka je opravdu smutná.
Komentář ke článku (38)
Převážení kaprů
tak parto dáme to v rychlosti, ať to máme za sebou. Je převážení kaprů špatná věc? Věc, ze které Ježíšek pláče? Ve své podstatě a logicky není, pokud je samozřejmě v souladu s RŘ. Rybář si chytne svého kapra se kterým si může dělat co chce, tak ho za prachy prodá na soukromák. Moderní kapraři by měli plesat blahem, jelikož jejich milovaný kapřík nezemřel a nebyl prohnán udírnou, nýbrž byl přemístěn. Dalo by se říci, že odjel na dovolenou. Kapřík si dovolenou zaslouží.
Ale názor většiny je jinde. Převážení ryb na soukromý revír je společensky nepřijatelné. Já se ptám proč? Kapr tady není proto, aby dělal lidem radost neustálými záběry, fotoseriály a to pořád dokola, ale aby se hodil do trojobalu usmažil a obohatil lidem jídelníček. Z tohoto pohledu je úplně jedno, jestli bude chytán a pouštěn na svazovce nebo na soukromáku. Navíc, když bude na soukromáku, tak za něj dostal převažeč zaplaceno. Vy to převažeči nepřejete? Aspoň ten kapr byl k něčemu užitečný a převažeč si bude moc koupit výlet do Polska od Student Agency. Češi jsou strašně nepřející.
Navíc na soukromém revíru mají kapraři nejen velké kapry, ale taktéž tam mají zavedené ty svoje moderní trendy. Ale to oni ne. Oni chtějí moderní trendy, ale když někde ty své moderní trendy mají, tak nad nimi ohrnují nos. Tak chtějí je a nebo ne?
To jsem ale odbočil. Pokud chytnete kapra, toho převezete za prachy na soukromý revír, je to v pořádku. Kaprů je všude dost a na svazových vodách se množí sypáním, takže neubude a navíc si přivyděláte. Kaprovi je putna, jestli bude sportovat na soukromáku nebo na svazovce.
Pokud je při porušení kapra porušen RŘ, tak je to špatně. Zde ale opět apeluji na takový ten zdravý rozum. Kapraři hulákají, že převážení je špatné, že to je porušení RŘ (např. na revíru K70) ale sami řád porušují také. Tedy pokrytectví jde s kaprařinou ruku v ruce a to shazuje názory kaprařské obce jako celku.
Co z toho všeho vyplývá? No přeci, že převážení kaprů je v pořádku a není proč se vztekat. Je to přemísťování masa určeného na sport z bodu A do bodu B.
Komentář ke článku (224)
Co se stalo s češtinou?
Ahoj parto,
už vás někdy napadlo, proč má v rybařině drtivá většina výrobků anglický název? A to neberme výrobky zahraniční, ale výrobky tuzemské, které vyrábí české firmy.
Nedá mi to, abych v úvodu nevypíchnul magické slůvko „baits“, které je zosobněním kaprařiny. V podstatě je to tak, že kdokoliv, kdo si myslí, že je v tý kaprařině děsnej týpek, že je strašně známej a podobně, si založí firmu xxxbaits a začne prodávat boilie. Ti méně nápadití a nudní se dokonce neobtěžují invencí a svou firmu nazvou prostě a jednoduše iniciály svého jména plus nutné slovíčko „baits“. Za všechny uvedu namátkou například LKbaits
Kolik těch baitsů máme? Opravdu kapraři nejsou schopni vymyslet nějaký nápaditý název pro svou firmu a nebo je to jinak? Není to tak, že slovíčko „baits“ je již tak silně zakořeněno s kaprařinou, že pokud by se firma jmenovala jinak (například Carp catcher popřípadě a nedej bože česky „Kaprařův sen“), tak kaprař bude zmatený a vůbec nebude vědět, že tato firma má s kaprařinou co dočinění?
A co české názvy jako takové? Zde se dostáváme na rovinu nejen rybářskou ale celospolečenskou, kdy je prostě strašně trendy, šik a kůl přejímat anglické názvy, jelikož ta Amerika je báječná, superiorní a tak nějak prostě je fajn.
Je to tak, že cokoliv, co má anglický název zní prostě lépe a běžný rybářský spotřebitel od toho očekává větší kvalitu. Jsem přesvědčen, že pokud bychom vzali obyčejný pšeniční šrot, dali do toho pár semínek čehokoliv a nějaké aroma, hezky to zabalili a dali tomu hustopřísný anglický název typu speed race carp a cenovku dvě kila za kilo, že by se rybáři o to mohli přetrhnout a svorně by odpřísáhli, že lepší návnadu nezažili. Na druhou stranu to nazvěme Dochucený šrot, dejme to za pade a bude to ležák.
Toto je však otázka marketingu, nicméně i tak je to na pováženou. Co se týče rybařiny, je čas pomalu udělat češtině pápá a s velkou pompou přivítat angličtinu.
Komentář ke článku (510)